Pastorační desatero

Písmo má vždy pravdu (2Tm 3,16).
Je vždy odpovědností toho, komu sloužíš, aby udělal to, co je správné. Tvoje odpovědnost je v tom, abys mu dobře podle Písma poradil.
V každé situaci je nějaké jednání (postoj) plynoucí z poslušnosti Pánu Ježíši Kristu, které je ten, komu chceme pomoci, schopen zvolit. Z každé situace je biblické východisko.
Naslouchej pozorně. Co je řečeno a co je myšleno, se nemusí shodovat. Buď rychlý k naslouchání a pomalý k mluvení (Jk 1,19).
Neboj se zeptat na vědomý hřích (Jk 5,20).
Měj vždy na paměti, že ten, komu radíš, má obrovskou cenu. Je stvořen k obrazu Božímu (J 3,16). Z toho plyne naše pokora, modlitební nasazení a trpělivost s ním.
Tvoje rady by měly být konkrétní a realizovatelné. Potřebuješ se naučit vstoupit do situace ovečky, aby rada byla přiměřená a ovečka jí rozuměla.
Vždy zachovej naději, neslibuj však instantní řešení všech problémů.
Počítej s tím, že si tě Bůh může použít a jednej rozhodně. Dej však pozor na samozvanost. Hledej vedení Duchem svatým.
Pamatuj, že mluvíš k živé bytosti. Pastorace je vztah. (Pastorujeme znovuzrozené. Neznovuzrozený potřebuje nejdřív evangelizaci a pak teprve pastoraci.)

Naše pastorace je odlišná od světské psychoterapie.
Pastoruj pouze toho, koho můžeš sledovat. Trvalejší péče vyžaduje trvalejší vztah.
Přesnost. Přijď na schůzku včas, ale vyžaduj i od ovečky dochvilnost.
Dohodni se s ní předem na délce schůzek a jejich počtu.
Nevzbuzuj naději a očekávání v sebe, ale pomoz každému, aby převzal odpovědnost sám za sebe.
Nezapomeň na to, že jsi taky schopen zhřešit (pokora – Ga 6,1).
Služ někomu ze stejného pohlaví.
Služba ve dvou zabraňuje mnohým chybám.
Nesnaž se tím, že pastoruješ, řešit své problémy. Sloužit máme nasyceni Bohem.