Uzdravující jednoduchost

UZDRAVUJÍCÍ JEDNODUCHOST

Tomáš Korčák, 2012, 2022

 

Ježíš řekl kananejské ženě podivuhodný výrok. Označil uzdravení a osvobození od démonů doslova jako chléb dětí (Mt 15,26; Mk 7,27; Kraličtí: chléb synů). To znamená dvojí: především, že to je dar pro smluvní Boží lid, ale také, že to je dar pro ty, kteří mají vlastnosti dětí – tedy především jednoduchost a důvěru jako děti. Potřebujeme se naučit chodit v Božím království jako dospělí synové a dcery, kteří vstupují do svého dědictví (viz Ga 4,1-7). Dospělí synové nejsou dětinští, avšak v určitých aspektech jednají jako děti.

 

Apoštol Pavel o sobě vyznává: Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě. Když jsem se stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí. (1K 13,11) Také druhé vyzývá: Bratři, ve svém myšlení nebuďte jako děti; ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí. (1K 14,20) Bůh nám dává patero služebností (apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele), abychom dospěli v dospělého muže a nebyli již více jako děti, zmítáni vlnami a hnáni každým větrem učení (Ef 4,13.14). Tedy nemáme být infantilní – dětinští lidé.

 

Komu Bůh zjevuje moc Božího království a před kým ji skrývá?

 

Pán Ježíš po vyslání dvanácti učedníků vyslal dalších sedmdesát dva (L 10,1-22; některé řecké rukopisy uvádějí sedmdesát). Je možné, že to již byli učedníci Dvanácti – na každého šest. Také oni šli po dvou do každého města a místa, kam měl Ježíš sám jít. Připravovali mu tak cestu. Ježíš je vyzval, aby poprosili Pána žně o vyhnání dělníků na svou žeň a dále aby uzdravovali nemocné a hlásali Boží království. Když se těchto sedmdesát dva vrátilo ze svých cest, měli velikou radost a Pánu oznamovali, že i démoni se jim poddávali v jeho jménu. Nejen že uzdravovali nemocné, ale i vyháněli démony stejně jako Dvanáct.

 

Ježíšova reakce byla podivuhodná. Nejprve potvrdil satanovu porážku a autoritu učedníků: Viděl jsem, jak Satan spadl s nebe jako blesk. Hle, dal jsem vám pravomoc šlapat po hadech a štírech, i nad veškerou silou Nepřítele, a naprosto nic vám neublíží. (L 10,18-19) Dále nasměroval radost a sebevědomí učedníků na skutečný zdroj: Ale z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích. (20) Strom roste z vláhy, kterou čerpá v podzemí. Neroste z ovoce.

 

Nakonec se Pán rozveselil a zajásal v Duchu svatém. Některé překlady uvádějí, že dokonce poskočil či tancoval radostí. Chválil Boha pro nás klíčovou modlitbou: V tu hodinu Ježíš zajásal v Duchu Svatém a řekl: Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Ano, Otče, protože tak se ti zalíbilo. Všechno mi bylo předáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, a kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. (21-22)

 

Zde zmínění moudří a rozumní jsou lidé, kteří jsou moudří ve svých vlastních očích (viz Př 3,7; 26,12; 28,11; Iz 5,21; Ř 12,16; 1K 3,18; L 18,9-14). Jsou to lidé intelektuálně domýšliví, kteří povýšili svůj rozum nad Boží slovo. I v církevních kruzích najdeme mnoho takových lidí a musíme si dát pozor také sami na sebe. Potřebujeme poddávat svoji duši a mysl znovuzrozenému duchu a každého dne se naplňovat Duchem svatým a Božím slovem. Nejde jen o extrém liberální teologie, ale i o evangelikální a charismatický „racionalismus“, který nepočítá s neviditelnou duchovní oblastí.

 

Co před těmito „přemoudřelými a všemu rozumějícími“ lidmi nebeský Otec skrývá? Z kontextu zcela jasně vyplývá, že to je služba v moci divů a zázraků. Otec před nimi skrývá moc Božího království, která se projevuje v uzdravování nemocných, ve vyhánění démonů a v proměně životů. Tuto moc naopak zjevuje či doslova odhaluje nemluvňatům. A ještě to jednou dotvrzuje slovy: Ano, Otče, protože tak se ti zalíbilo. Toto skrývání před pyšnými a odhalování před pokornými se Bohu velice líbí. Cílem toho všeho má být osobní zjevení Otce i Syna.

 

Podobně se Ježíš modlí i u Matouše 11,25-30 a navazuje výzvou, aby všichni k němu přišli a u něj odpočinuli. To je též popis těch maličkých či nemluvňat. Jsou to lidé, kteří se učí od Pána jeho tichosti a pokoře v srdci. Jsou to lidé, kteří chodí po Božích cestách a skrze jednoduchou dětskou důvěru nalézají odpočinutí pro své duše.

 

Přijímej Boží království jako dítě

 

Pojďme se ještě dále podívat na Ježíšovo dávání dětí za náš příklad: V tu hodinu přistoupili učedníci k Ježíšovi a říkali: „Kdo je tedy největší v království Nebes?“ Ježíš přivolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: „Amen, pravím vám: Neobrátíte-li se a nestanete-li se takovými jako děti, jistě nevejdete do království Nebes. Kdo se tedy pokoří jako toto dítě, ten je největší v království Nebes. A kdo přijme jedno takové dítě na základě mého jména, přijímá mne.“ (Mt 18,1-5) Máme se obrátit, pokořit a stát takovými jako jsou děti. Být jako děti je tedy cestou pokory pro dospělé.

 

Dále: A přinášeli k němu děti, aby se jich dotkl. Učedníci je však pokárali. Když to Ježíš uviděl, zamrzelo ho to a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takových je Boží království. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí.“ A bral je do náručí, vkládal na ně ruce a svolával na ně požehnání. (Mk 10,13-16) Boží království patří lidem s určitými vlastnostmi dětí a Boží království máme přijímat jako děti. Je to především dětská jednoduchost, pokora a důvěra.

 

Podívejme se však podrobněji na jednání dětí. Jaké si tedy máme osvojit postoje a vlastnosti od dětí?

 

1. Děti důvěřují svým rodičům. Nebojí se a nemají starosti o svůj život či o svoji budoucnost. Rodiče se o ně postarají. Nebojí se nemocí ani žádných katastrof. Nemají obavy, že nikdo neobjeví jejich talent. Děti jsou bezstarostné a pro svoji důvěru rodičům uvolněné. Důvěra je nejdůležitějším rysem dětí, ke kterému nás Kristus vybízí. Ve všem důvěřuj svému nebeskému Otci!
2. Děti spoléhají na ochranu svých rodičů. Nechrání se samy, ale nechávají se ochraňovat od rodičů. Zvláště postava otce pro ně skýtá bezpečí. Spoléhej na ochranu svého nebeského Otce!
3. Děti vše dělají s pomocí a radou svých rodičů. Nedělají vše samy. Ve světě je charakteristickým rysem nezávislost. Nezávislý člověk se chce především sám realizovat. Věřící často přejímají ze světa postoj nezávislosti a soběstačnosti a pak dělají mnoho věcí bez nebeského Otce. Musíme se stát prostými jako děti. Jemná síla, která proti tomu postupuje, je naše pýcha. Pýcha je postoj, kdy činíme vše ke své slávě. Pak nejsme schopni věřit a přijímat dary, a to dokonce ani tehdy, když o ně sami prosíme (viz J 5,41-44). Jsme ve všem zcela závislí na našem Bohu. Vše dělej se svým nebeským Otcem!
4. Děti se učí od svých rodičů a napodobují je. Uč se od svého nebeského Otce!
5. Děti se nechávají obdarovávat. Umí přijímat dárky zadarmo bez snahy se revanšovat či vše odplatit. Přijímej dary milosti od svého nebeského Otce!
6. Děti umí přiznat svoji slabost. Jsou bezprostřední a jednoduché. Přijímají své vlastní meze jako samozřejmost. Nemají z toho neurotické potíže, protože znají své rodiče. Otec podle nich umí všechno, a to jim dává jistotu. Mají-li nějaká omezení či problémy, ihned jdou za rodiči. Být pravdivým znamená pokořit se, rozeznat své hranice a přitakat jim. Buď upřímný a pravdivý před svým nebeským Otcem!
7. Děti se umí radovat z malých a v pohledu tohoto světa „bezvýznamných“ věcí. Jsou za ně vděčné. Buď za vše vděčný svému nebeskému Otci!
8. Děti poslouchají své rodiče. Ví, kde jsou doma i po káznění a případném výprasku. Poslouchej svého nebeského Otce!
9. Děti ctí své rodiče. Měj bázeň před svým nebeským Otcem!
10. Děti jsou rády se svými rodiči. Milované děti rády zůstávají u svých rodičů. Zůstávej v přítomnosti svého nebeského Otce!

Tyto postoje ve vztahu k nebeskému Otci nás otevírají pro proměňující moc Božího království. Nesmíme je ignorovat, jinak nám budou určité věci zahalené a skryté. Tato dětská pokora a jednoduchost přináší zdraví jak nám, tak i skrze nás do našeho okolí.

 

Měj jednoduché a prosté vidění

 

Zásadní vliv naší vnitřní jednoduchosti na naše tělo ukazuje Ježíš v následujících slovech: Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde se zloději prokopávají a kradou. Shromažďujte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde se zloději neprokopávají ani nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. (Mt 6,19-21) Ježíš nás nejprve vyzývá, abychom si shromažďovali poklady v nebi, neboť kde je náš poklad, tam bude i naše srdce. Poté říká: Lampou těla je oko. Je-li tvé oko čisté (doslova: jednoduché, prosté), celé tvé tělo bude plné světla. Ale je-li tvé oko špatné, celé tvé tělo bude tmavé. Je-li tedy i světlo v tobě tmou, jak velká je pak temnota! (22-23)

 

Tvoje jednoduchost myšlení a celé tvé duše, která se projevuje ve tvém vidění tvého okolí a tvých bližních, má veliký vliv na celé tvé tělo. Tvoje jednoduché vidění podobné tomu, které mají děti, způsobuje, že pak celé tvé tělo je plné uzdravujícího světla. Na paprscích Slunce spravedlnosti je uzdravení a zdraví (viz Mal 3,20). Ježíš u Lukáše ještě dodává: Jestliže je tedy celé tvé tělo světlé a nemá žádnou část tmavou, bude celé tak světlé, jako když tě lampa ozařuje svým jasem. (L 11,36) Podmínkou je mít jednoduché, přímé, prosté či čisté oko – tedy správný pohled na sebe, druhé, svět a Boha.

 

Naopak špatné (Kraličtí: nešlechetné) oko, které se projevuje závistí, žárlivostí, povýšeností, zlobou, nenávistí, podezřívavostí nebo jakoukoliv jinou temnotou, působí také na celé naše tělo. Tato složitost v myšlení a vidění našeho okolí vychází z pýchy. Čím více se však pokořuješ, tím více se stáváš jednoduchým.

 

Máme-li jako křesťané vydávat do svého okolí světlo, potřebujeme se proměňovat do jednoduchosti. Náš Bůh je velmi jednoduchý, i když stvořil tak složitý vesmír. Zkoumej Ježíšova slova a zjistíš, jak jsou geniálně jednoduchá. Evangelium je jednoduché a je určené pro jednoduché lidi. Bůh však nemá ještě jiné – složité evangelium pro složité lidi. Proto je potřeba se stát jednoduchým, aby moc evangelia mohla působit. Jednoduchost není hloupost, ale Boží vlastnost, ke které jsme všichni vyzýváni.

 

O farizeích je řečeno: Když pozorovali Petrovu a Janovu otevřenost a shledali, že jsou to lidé neučení (řecky: agrammatoi) a prostí (řecky: idiótai), žasli; poznávali je, že bývali s Ježíšem. (Sk 4,13) Skrze tyto jednoduché lidi se šířilo Boží království v moci Ducha svatého.

 

To se plně shoduje se slovy velmi vzdělaného apoštola Pavla: Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu. … Ale co je u světa bláznivé, to si vybral Bůh, aby zahanboval moudré, a co je u světa slabé, to si vybral Bůh, aby zahanboval silné; a co je u světa neurozené a méněcenné, to si vybral Bůh, vybral dokonce i to, co není, aby zrušil to, co je, aby se žádné tělo nemohlo před Bohem chlubit. (1K 1,19.27-29) Bůh není proti vzdělání, ba naopak. Protiví se však pyšným!

 

Na závěr přijměte Ježíšovo vyslání do tohoto světa šířit evangelium Božího království: Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a prostí jako holubice. (Mt 10,16) Buďte prostí, bezelstní, ryzí a jednoduší, tak se bude skrze vás šířit uzdravující a osvobozující moc Ducha svatého. Všechno dělejte bez reptání a pochybování, abyste byli bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného, v němž záříte jako světla ve světě. (Fp 2,14-15)