Olej pomazání Ducha svatého na tvé hlavě
Olej pomazání Ducha svatého na tvé hlavě
Tomáš Korčák, 2003, 2021
Po Ježíšově ukřižování a zmrtvýchvstání byl o Letnicích vylit Duch svatý na Církev. Od té chvíle nastalo období Ducha, kdy všichni znovuzrození věřící mohou být naplněni Duchem svatým a zakoušet jeho moc. Písmo říká, že Bůh nás učinil způsobilými k tomu, abychom byli služebníky Nové smlouvy, ne litery, nýbrž Ducha; neboť litera zabíjí, ale Duch obživuje (2K 3,6). Tato přítomnost Ducha svatého a toto uschopnění činit Boží vůli se nazývá pomazání. Je to Boží síla, autorita a uschopnění naplnit Boží záměry skrze osobu Ducha svatého. Anebo jinak řečeno, Duch svatý činí Boží vůli skrze Bohu vydané lidi. V Písmu je Duch svatý a jeho pomazání obrazně vyjádřeno olejem.
Král David byl pomazaný Duchem svatým a měl mnohé zkušenosti s olejem Božího pomazání. Ve svých písních ukazuje na základě Božího zjevení dvě podmínky pro pomazání tímto olejem. Chceš být plný Ducha svatého? Chceš zakoušet jeho pomazání na svém životě a službě? Tedy jestliže máš uši k slyšení, pak naslouchej!
Svornost Božího lidu
Píseň stupňů, Davidova. Hle, jak je dobré a příjemné, když bratři přebývají pospolu. Jako vonný olej na hlavě, stékající na vous, na vous Áronův, stékající na otvor jeho roucha, jako chermónská rosa, jež padá na sijónské hory. Tam totiž Hospodin přikázal své požehnání, život až navěky. (Ž 133,1)
První podmínkou vylití Ducha svatého je soulad a svornost Božího lidu. Hebrejské slovo „jáchad“ vyjadřuje svornost, sjednocenost, shodu, společenství. Nejde jen o vzájemné sjednocení bratrů, ale o společenství, shodu, svornost a jednotu také s Hospodinem [1]. David říká, že to je dobré, příjemné a blahodárné. Potřeba svorného života ve společenství vyplývá totiž ze samotné podstaty člověka. Tak nás Bůh stvořil (viz Gn 2,18).
Ve výkladu Českého ekumenického překladu Bible čteme: „Význam bratrského obecenství je vylíčen dvěma obrazy: vylitím výborného oleje na Áronovu hlavu a stékáním chermónské rosy na sijónské hory.
K pomazávání kněží se užívalo směsi nejlepšího oleje se vzácnými látkami (sr. Ex 30,23-30). Nádobka takto připraveného oleje byla vylita na hlavu pomazaného. Olej volně stékal po jeho skráních až na bradu a k výstřihu jeho roucha. Volné stékání oleje bylo symbolem i dokladem, že celý člověk je tím zasažen. Pomazání bylo znakem posvěcení, oddělení člověka k Boží službě a vyzbrojení zvláštní mocí.
Zmínka o ‚chermónské rose‘ se ve Starém zákoně vyskytuje jen zde. V období sucha byla rosa v přírodě jediným zdrojem vláhy, byla blahodárným občerstvením, pravým Božím darem. Proto se stala obrazem Božího požehnání (Gn 27,28; Oz 14,6) a spasení (Iz 45,8), až i znovuožití a vzkříšení (Iz 26,19). Chermón bylo nejvyšší pohoří (2814 m) při severním pomezí Palestiny. Jeho vrcholky byly po celý rok pokryty sněhem. Vodou z Chermónu byly napájeny i prameny Jordánu.“ [2]
Je zde řečeno, že Hospodin přikázal, že tam spočine požehnání, život na věky. Hospodin přikazuje svému požehnání (a to jistě musí poslechnout), aby přišlo na poslušné (viz Dt 28,8) a na všechny ty, kteří žijí svorně ve společenství se svým nebeským Otcem a se svými sourozenci v Pánu. Život a požehnání, to dobré a příjemné, je třeba hledat pouze tam. To je též místo pro pomazání olejem Ducha svatého.
Otevřenost pro napomenutí
Druhou podmínku přebývání a pomazání Ducha svatého ukazuje David v Žalmu 141,3-5: Hospodine, postav stráž k mým ústům, ostrahu ke dveřím mých rtů. Nenakloň mé srdce k něčemu zlému, abych se nedopouštěl ničemností s lidmi, kteří jsou činiteli nepravosti, a nejedl z jejich lahůdek. Ať mě spravedlivý ztluče – bude to milosrdenství; ať mě kárá. Ať se má hlava nebrání nejlepšímu oleji – a ještě se budu v jejich nouzi modlit.
V jiném překladu čteme: Hospodine, postav stráž k mým ústům, přede dveře mých rtů hlídku, nedej, aby se mé srdce přiklonilo ke zlu, ať se nedopustím svévolnosti s muži, kteří pášou ničemnosti; jejich vlídnosti okoušet nechci. Spravedlivý ať mě třeba bije, pokládám to za milosrdenství, ať mě trestá, je to pro mou hlavu olej, má hlava to neodmítne, v jejich neštěstí se za ně ještě budu modlit. (ČEP)
Napomenutelnost a otevřenost pro korekci je olejem pro tvou hlavu. Je to dobrodiní a prokázaná milost, jestliže tě spravedlivý napomene. Neboj se, neprorazí to tvoji hlavu. Máš možnost napomenutí odmítnout, ale David se rozhodl, že to jeho hlava neodmítne. Chtěl mít totiž na své hlavě co nejvíce oleje Ducha svatého. A kdyby se ten, kdo tě napomíná, dostal někdy do nějakých těžkostí, nebudeš mu „strouhat mrkvičku“, ale budeš se za něj modlit.
Šalomoun, Davidův syn, říká podobně: Věrně míněné jsou modřiny od přítele, ale polibků od toho, kdo nenávidí, je mnoho (Př 27,6). Milující člověk tě může někdy šlehnout, podobně jako milující otec někdy šlehne své dítě (viz Př 13,24). Ten, kdo miluje, chce druhému pomoci.
Naopak je potřeba dát si pozor na lidi, kteří vám až příliš hojně a okázale lahodí svými ústy. K lahodícímu rty svými nepřiměšuj se (Př 20,19 KB). Někdy příliš hlasité a exaltované vychvalování ukazuje na neupřímnost a překřičení nějakého skrytého problému (viz Př 27,14).
Šalomoun v Přísloví 9 popisuje dva domy, dům Moudrosti a dům paní Hlouposti. V jednom domě bydlí moudří a v druhém svévolníci. Následně pak (mimo jiné) popisuje jejich postoje: Ten, kdo poučuje posměvače, sklidí hanbu a kdo kárá ničemu, bude mít potupu. Nekárej posměvače, jinak tě bude nenávidět. Kárej moudrého a bude tě milovat. Dej moudrému a ještě zmoudří, pouč spravedlivého a přibude mu bystrosti. Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem, poznání Svatého je rozumnost. (Př 9,7-10)
Přeji ti, abys přebýval v domě Moudrosti, prožíval lásku, přijetí a výchovu svého nebeského Otce, a měl hojnost oleje na své hlavě. Kéž jsme více podobni Ježíši a kéž se mocně projevuje skrze nás. Není to v naší síle a schopnostech, ale v jeho uschopnění a pomazání Duchem svatým. Když je to jeho dílo, pak je to i jeho chvála.
Poznámky: [1] Viz Jan Heller & Jiří Beneš: Poutní písně, CBS, Advent-Orion, Praha 2001. [2] Starý zákon, Překlad s výkladem 9 – Žalmy, Kalich, Praha 1975.
