Sny – Boží řeč ve spánku

Předmluva

 

Následující kapitoly jsem napsal především pro ty, kdo jsou povoláni k prorockému naslouchání. Doufám, že na těchto stránkách si něco užitečného najde každý křesťan. Je ale troufalé, a vede to do slepé uličky, když se křesťané bez povolání k prorocké službě pokusí překročit hranice svého povolání. David říkal: Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce ani povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu, nýbrž chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše. Čekej, Izraeli, na Hospodina nyní i navěky. (Ž 131)

 

Prorok, který je ustanoven nad nějakou oblastí, může slyšet Boží řeč pro celou oblast. Já jsem např. dostal varování pro „Silver Valley“. David Wilkerson má mezinárodní službu. Přijal vidění odpovídající oblasti jeho vlivu. Protože Bůh je vysloveně praktický, vztahuje se obvykle vedení, které křesťan dostává, na jeho osobní život a na jeho sbor. Všichni se musíme vyhýbat troufalosti a domýšlivosti.

 

Musíme se chránit před přehnaným „superduchovním“ postojem, kterým se chceme povýšit nad ostatní a přehlížet, jací ve skutečnosti jsme. Jako je to u většiny hříchů, tento postoj nepřekonáme tím, že řekneme: „Už to nikdy neudělám,“ a budeme usilovat o to, abychom už nikdy nebudili „superduchovní“ dojem. Naše srdce musí být očištěno od pýchy a pokrytectví. Potřebujeme skrze rozeznání od Ducha svatého odlišit jakýkoli „superduchovní“ postoj od opravdové mystické zkušenosti. Skryté věci srdce musí na světlo, jinak nikdy nebudeme svobodni slyšet Boží pozvání ke skutečnému mystickému dobrodružství.

 

Člověk se nestane duchovnějším tím, že má mystické zkušenosti. Míra duchovnosti je měřitelná ovocem. Racionalista, pragmatik, entuziasta anebo ať již máme jakékoliv vlohy, jsme natolik duchovní, nakolik v našem životě roste ovoce ducha. Tento život v Kristu je cílem nás všech. Od každého z nás to vyžaduje nést svůj kříž a „křížit se“ s lidmi s opačným temperamentem. Racionalista s mystikem, příznivec liturgie s příznivcem svobodného uctívání, ten se zdravým selským rozumem s inteligentním učencem, houževnatý pracant s bezstarostným poskokem, umělec se střízlivým člověkem, složitá osobnost s jednoduchou. Mystik potřebuje poradit od racionalisty a racionalista potřebuje výzvu nadšení zkušenosti mystika. Železo se ostří železem a jeden ostří tvář druhého (Př 27,17).

 

V této části knihy uvádím mnoho způsobů prorockého naslouchání. Neočekávám ale, že je každý prorok všechny využije. Každý z nás naslouchá jiným způsobem. Jeden jich zakouší způsobů více, jiný méně. Ani zde není rozhodující stupeň mystična. Jde o to, jestli jsou naše způsoby naslouchání Bohu potvrzeny bratry. Jde o to, jestli naslouchající člověk zůstane pokorný a ví, že jeho vlastní duše zakusí požehnání jen tehdy, když jeho život nese ovoce, nezávisle na tom, jaký dar přijal.

 

Sny – Boží řeč ve spánku

 

Sny jsou bezprostředním důsledkem vylití Ducha svatého (Joel 3,1). Prorok je někdo, kdo „mívá sny“ (Dt 13,1 KB). V Bibli vidíme, že Bůh své děti často vedl pomocí řeči snů. Ve snu Bůh varoval krále Abímeleka, že Sára je Abrahamova manželka. Mělo to za následek, že Abímelek Abrahama bohatě obdaroval a poslal od sebe pryč (Gn 20). Hospodin se ve snu zjevil Jákobovi, když utíkal před Ezauem (Gn 28). Později Jákobovi ve snu sdělil, jak má do svého vlastnictví získat dobytek z Lábanových stád. A ukázal mu, kdy má od Lábana uprchnout a vrátit se do Kenaanu (Gn 31). Josef dostal dva sny, které předpověděly jeho vládu nad jeho bratry (Gn 37). Když žárliví bratři prodali Josefa do otroctví, dostal se v Egyptě k moci, protože uměl vykládat sny (Gn 40-41). Daniel byl v Babylóně povýšen, protože vyložil sny krále Nebúkadnesara. V Nebúkadnesarově i v Danielově snu byl dokonce předpovězen příchod Pána Ježíše. Na těchto několika případech ze Staré smlouvy můžeme ukázat Boží spasitelné jednání pomocí řeči snů.

 

V Nové smlouvě dostal Josef ve snu příkaz, aby si vzal Marii za manželku (Mt 1,20), a aby s dítětem Ježíšem uprchli do Egypta (Mt 2,13). Mágové byli Bohem ve snu varováni, aby se nevraceli k Herodovi (Mt 2,19). Kdybychom z Bible odstranili všechny události, kterým předcházely sny, jednalo by asi o jednu třetinu jejího obsahu, většinou o nejdůležitější příběhy a zjevení.

 

Výhoda snu spočívá v tom, že Bůh mluví v rychlém sledu, a přitom je zde minimum rušivých vlivů ze strany našeho vědomí. Pomocí snů nás často může důkladně vyučovat, protože nás přivede k tomu, že o nějakém tématu budeme přemýšlet a objevovat souvislosti. Je to pro nás mnohem lepší, než kdyby nám přímo řekl, co se máme učit. Východní zdvořilostní pravidlo říkat věci nepřímo se opírá o stejný princip: To, co sami objevíme, si nejlépe uchováme v paměti. Proto Bůh často dává přednost tomu, že mluví nepřímo. Možná bychom raději byli jako Tomáš, který vložil ruku přímo do Ježíšova boku. Ale Ježíš řekl, že jsme blahoslavenější, když uvěříme, aniž jsme přímo viděli (J 20,29). Když Bůh mluví ve snech, potřebujeme radu, abychom jim správně porozuměli.

 

Sny mohou být externí nebo interní. Externí sen zjevuje něco, co jen málo souvisí s naší osobou nebo naším charakterem. Interní sen zjevuje něco o naší vlastní osobě. Nebúkadnesar ve snu viděl sochu člověka. Její hlava byla ze zlata, hruď a paže ze stříbra, břicho a boky z mědi, stehna ze železa a nohy dílem ze železa a dílem z hlíny (Da 2). Daniel byl dost moudrý na to, aby rozeznal jak interní, tak externí význam snu. Ale bylo to poprvé, kdy měl králi nějaký sen vyložit. Král mu možná ještě nedůvěřoval natolik, aby od něho přijal zprávu o stavu své vlastní duše. Daniel se proto rozhodl, že vyloží jen externí význam snu, známé proroctví o čtyřech královstvích a příchodu Mesiáše, který rozdrtí všechny ostatní říše a vybuduje své vlastní království.

 

A nyní možný interní výklad. Nebúkadnesarova hlava je ze zlata. Je mu dáno mnoho moudrosti, v jistém smyslu má dokonce podíl na Boží přirozenosti. Hruď a paže ze stříbra ukazují na to, že jeho myšlení, jeho rozhodování a jeho jednání jsou formovány poznáním, které mu darovala spasitelná Hospodinova milost. Břicho a boky z mědi znamenají srdce, které nese břemena. (Na východě je břicho místem, kde jsou uchovávány myšlenky nebo sídlem podvědomí.) Železná stehna ukazují na to, že je silný a jedná přímo. Ale to zrádné upozornění, to varování, je v jeho nohou ze železa a hlíny. Nebúkadnesar má zatvrzelé srdce a „hliněné nohy“. Pokud se nepokoří a nezvítězí nad svojí pýchou a klamnými myšlenkami na svoji vznešenost, kámen vržený bez rukou (Pán) ho rozdrtí na prach.

 

Daniel tento sen takto nevyložil, protože král ještě nebyl schopen tento výklad slyšet. Bůh krále znovu varoval (Bůh člověka téměř bez výjimky varuje více než jedenkrát) formou snu o velikém stromu, který byl poražen (Da 4). Rozdrcená socha a poražený strom znamenají v řeči snů totéž. Povýšený Nebúkadnesar měl být pokořen.

 

Daniel řekl králi jen to, co podle jeho názoru mohl přijmout. Nemyslel si, že mu musí říci všechno, co věděl. I dnes se proroci musí rozhodnout, který z mnoha významů snu mají tomu, kdo ho měl, říci. Potřebují k tomu Boží pomoc. Bůh dává člověku sen proto, aby ho přiměl přemýšlet. Nezdá se proto smysluplné, když někdo jiný sen vyloží a dotyčnému vysvětlí to, co by mu Bůh řekl přímo, kdyby chtěl. Někdy Bůh chce něco zjevit, jindy ne. Duch svatý může proroka vést také tak, že dotyčnému položí otázky, které mu pomohou odhalit význam snu.

 

Jednou jsem se velmi zabýval otázkou, jak Bůh může dopředu znát mé myšlení a jednání (Ž 139 nebo Ef 2,10) a současně mi ponechat svobodnou vůli k tomu, abych se sám rozhodl. Pán mi odpověděl snem. Kráčel jsem po zeleném trávníku a ocitl se ve skupině zlých lidí. Skupina se rozešla. Po trávníku jsem šel dál jiným směrem, dostal se k jiné skupině, která se rozešla stejným způsobem. Znovu jsem změnil směr, přešel trávník, vstoupil na terasu a (protože ve snu je možné udělat všechno) kukátkem ve dveřích vstoupil do domu. Pak jsem měl srdečný rozhovor se ženou ve věku mojí matky. Ve snu jsem ji poznal. Na konci rozhovoru mi řekla: „Pastore Sandforde, tolik jste mi pomohl. Mohu vás políbit?“ V této oblasti jsem velmi neohrabaný, a tak jsem rozpačitě řekl: „No, když mě políbíte na tvář, tak ano.“ Pak jsem se sklonil, políbila mě na tvář a sen skončil. Ráno jsem si pamatoval celý sen až na to, kdo byla ta žena.

 

Během dne jsem sen úplně zapomněl. Potřeboval jsem navštívit několik lidí, také jednu ženu v nemocnici. K té jsem se dostal až večer. Měli jsme živý rozhovor s čilou výměnou názorů (zelený trávník, zeleň jako symbol rostoucího života). Rozvinul se pastorační rozhovor, mluvili jsme o „skupině“ problémů. Paní se ulevilo (znovu zelený trávník) a stejné pokračování (druhá skupina lidí). Téma rozhovoru se znovu změnilo, znovu vedlo k pastoračním otázkám, při kterých žena otevřela své srdce (kukátko ve dveřích). Následoval velmi dobrý, otevřený rozhovor, na jehož konci paní řekla: „Pastore Sandforde, tolik jste mi pomohl. Mohu vás políbit?“ Upadl jsem do rozpaků (aniž jsem si vzpomněl na sen) a řekl jsem: „No, když mě políbíte na tvář, tak ano.“ Sklonil jsem se a paní mě políbila na tvář – a v ten okamžik mi Pán znovu připomněl celý sen. Úplně sám jsem se rozhodl, koho navštívím. V naprosté svobodě jsme zvolili, o čem se budeme bavit, jak bude rozhovor probíhat. Zeptal jsem se té ženy: „Chtěla jste mě políbit od začátku návštěvy, nebo to byla spontánní myšlenka?“ Ujistila mě, že to bylo naprosto spontánní. Pochopil jsem, že Bůh předem do nejmenších detailů věděl, co každý z nás udělá.

 

Později jsem ve „School of Pastoral Care“ vyučoval o snech. K učitelskému sboru patřil i jiný John Sanford, syn Agnes Sanfordové. Když jsem vyprávěl tento sen, přerušil moji přednášku a řekl: „Ale Johne, ty jsi vůbec nepochopil základní myšlenku snu. Vyvodil, že sen měl také interní význam. (Já viděl jen externí.) Můj život nebyl v rovnováze. Dával jsem prostor pouze jedné stránce mojí osobnosti, totiž logice a struktuře. John Sandford vysvětlil, že sen mě vyzval k tomu, abych poznal a následoval i jinou, potlačovanou stránku své osobnosti, totiž své city, spontánnost a citlivost. Této stránky své osobnosti jsem se bál a nechtěl jsem jí poskytnout životní prostor. Když jsem k tomu byl ve snu vyzván, dovolil jsem jen to, aby mě tato část mé osobnosti „políbila na tvář“. Jeho slova jsem si vzal k srdci. Mé city byly tak utlačené (kluci osažských Indiánů nebrečí), že když jsem se poranil, smál jsem se. Nebo jsem se jen smál, když všichni ostatní vzlykali u sentimentálního filmu. Modlil jsem se, aby Bůh osvobodil tuto druhou polovinu mé osobnosti. Dnes mohu svobodně plakat, aniž bych se dostal do rozpaků.

 

Jedné noci jsem měl sen, že stojím u lůžka v nemocnici. Ženy, která tam ležela (ve snu jsem ji znal) jsem se zeptal: „Co se vám stalo, že tady ležíte?“ Místo odpovědi sáhla levou rukou po přikrývce, odhrnula ji a ukázala mi své pravé rameno. Bylo zlomené a byl na něm sádrový obvaz. Měla posunutou noční košili, takže byl vidět její pravý prs. Zrozpačitěl jsem a sen skončil. Ráno jsem si na sen mohl ještě vzpomenout, ale už jsem nevěděl, kdo byla ta žena. V modlitbě jsem sen předložil Bohu a začal jsem pracovat. Když jsem odpoledne šel na návštěvy do nemocnice, potkal jsem ženu ze sboru, která tam včera ještě nebyla. Zeptal jsem se: „Co se stalo, že tady ležíte?“ Místo odpovědi sáhla levou rukou po přikrývce a odhrnula ji. Pravé rameno bylo zlomené a byl na něm sádrový obvaz. Noční košili měla posunutou, takže byl vidět její pravý prs. Zrozpačitěl jsem a v tu chvíli mi Pán připomněl můj sen. Tentokrát byla situace mojí ranní modlitbou připravená. Položil jsem několik otázek a poznal, že tato žena trpí ještě jinou, mnohem vážnější zlomeninou, totiž porušeným vztahem ke svojí matce (symbolicky znázorněno prsem). Ale sen platil i pro mě osobně. Pán mi ukázal, že mám v modlitbě prozkoumat některé aspekty mého vztahu k matce z doby mého dětství. Oba sny, o kterých jsem vyprávěl, jsem měl krátce po sobě. Potvrdily mi to, že Bůh naprosto přesně do nejmenších podrobností ví, co uděláme, a přesto nám ponechá naprostou svobodu být samostatnými osobnostmi.

 

Některé sny jsou něco jako „Zpráva o stavu národa“. Je to vzkaz od Ducha svatého o stavu našeho srdce a naší duše. Muž, který nesmírně usiluje o absolutní čistotu v chování k ženám, může mít mimořádně smyslné sny. Jemný muž může ve svých snech být velmi násilný, krvežíznivý bojovník. Muž, který se rozhodl být absolutně čestný, takže i daňové přiznání vyplní ve svůj neprospěch, může být ve svých snech prvotřídním podvodníkem. Přirozenost těchto mužů se vychýlila z rovnováhy, protože jsou pod zákonem a namáhají se z vlastních sil. Potlačené, bezděčné pudy se snaží projevit. Ale tito muži nechtějí vidět fakt, kdo skutečně jsou a jak naléhavě potřebují záchranu. Není spravedlivého, není ani jednoho (Ř 3,10). Beze mne nemůžete činit nic (J 15,5). Vždy, když se snažíme žít z vlastní síly podle zákona, ukáže nám Pán, který nás miluje, že vůbec nejsme tak svatí, a že zákon můžeme dodržovat jen tehdy, když zůstaneme v Ježíši Kristu. Kdo neslyší Boží varování (sny, slova přátel, Bible atd.) může být najednou bez uzdravení rozdrcen. Kdo zatvrdí šíji proti domluvám, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo (Př 29,1). Toto je jeden z důvodů náhlých divokých afér počestných pastorů a diakonů. Varování mají způsobit, že se odvrátíme od sebespravedlnosti a budeme více odpočívat u našeho Pána. Pro větší milost nemusíme mimořádně hřešit. Máme Bohu děkovat za to, že nás nechal uvidět pravdu, vyznat zlo ve svém srdci a úpěnlivě prosit o milost a změnu srdce, protože sami k tomu nemáme sílu. Proto je sotva něco jiného, čím by nás náš milující Otec mohl vlídněji a diskrétněji varovat než sny. Z takových snů musíme přestat trnout strachy. Máme se sami sobě zasmát a vydat Pánu vlastní úsilí. Bůh nám takové sny dává proto, aby nás potěšil.

 

Skrze sny se často dovíme o smrti milovaného člověka, o nemoci nebo o něčem podobném. Téměř každý křesťan se může rozpomenout na to, že mu ve snu už bylo něco takového sděleno. Při četnosti těchto snů je pozoruhodné, že většina lidí neví, jak s nimi zacházet. Sny, ve kterých je předpovězena smrt nebo nehoda, nemohou být přijaty jako nevyhnutelné. Křesťanská víra v sobě nemá nic fatalistického. Bůh nás uslyší. Vyzývá nás k modlitbě, aby tak měl možnost zachránit, vysvobodit nebo vše změnit v požehnání – jak se to často stává. Svého Syna neposlal proto, aby svět odsoudil, ale aby ho spasil (J 3,17).

 

Jeden z nejdůležitějších úkolů Elijášovských proroků spočívá v tom, že rozumí snům a pokud sen obsahuje varování, svolávají Kristovu církev k přímluvě. Když se zhorší doba, povolá náš milosrdný Pán tisíce proroků, doufejme, že minimálně jednoho v každé buňce svého těla, aby vykládali sny a Kristovu církev svolali k modlitbě.

 

Dne 27. března 1974 jsem při modlitbě měl dojem, že mi Bůh řekl: „Čas přímluvy pominul. Nyní přišel čas trestu… přijde veliká zhouba, budou explodovat kotle a způsobí zpustošení.“ O několik nocí později jsem měl sen, že na východní obloze šlehaly veliké plameny, jako by hořely Van Allenovy radiační pásy a všechny mraky. Zatímco jsem o tomto hrozivém varování přemýšlel, vzpomenul jsem si na Hospodinovo rozhodnutí zničit Sodomu a Gomoru. Ale Abraham s ním přesto jednal, dokud Bůh nesouhlasil s tím, že Sodomu a Gomoru ušetří, když se tam najde alespoň deset spravedlivých (Gn 18,22-23). Slova: „Čas přímluvy pominul…“ mě nemohla zadržet. Prosil jsem o smilování.

 

Každé ráno jsem měl pocit, že se musím vrhnout na podlahu a bez zábran plakat. Nevěděl jsem, jak mám vyjádřit hluboký zármutek, který povstával v mém duchu. Celé dny jsem žil pod oblakem masivního ohrožení. (Podobná hrozba nade mnou naposledy visela před důlní katastrofou v Neusnesen, před tím během modliteb za Kalifornii a o dva týdny dříve před atentátem na Kennedyho). Pak propukla tornáda, během kterých přišlo o život mnoho lidí od Georgie až k Velkému jezeru (duben 1974). Patrně to byla nejhorší tornáda tohoto století. V předpovědi počasí na 4. kanálu – Spokane uvedli, že obloha je jako „veliký kotel, který je mohutně natlakován a s nevídanou silou exploduje směrem k zemi.“ Zde na zemi, pravděpodobně nikdy nezjistíme, kolik Elijášovských proroků bylo předem povoláno k přímluvě a kolik z nich se skutečně nechalo povolat. A také se nedovíme, jaký účinek měly jejich modlitby, jestli vůbec nějaký. K tomu, aby tragédie mohla být odvrácena, se jich zjevně nechalo povolat příliš málo.

 

Náš národ natolik odpadl od Božího slova, že současné Boží Elijášovské proroky jen stěží vyslechne celý národ. David Wilkerson ve své knize „Vidění“ předpovídá veliké přírodní katastrofy, mimo jiné tornáda. David, osoba známá v celé zemi, nasadil všechna média, která měl k dispozici – televizi, rozhlas, publicitu, knihu apod. k tomu, aby varoval co nejvíce lidí. Co mu to přineslo? Byl obžalován, že všechno dělá jen z touhy po penězích.

 

Ke komu mám mluvit, koho varovat, aby to slyšel? Hle, jejich uši jsou neobřezané, nemohou tomu věnovat pozornost. Hle, Hospodinovo slovo je jim potupou, nelíbí se jim. Jsem naplněn Hospodinovým rozhořčením, marně se snažím je ztlumit. „Vylej je na děti v ulicích i na skupiny jinochů; polapen bude zároveň muž i žena, stařec i ten, kdo dovršil své dny. Jejich domy, pole, spolu s nimi i ženy dostanou jiní, neboť napřáhnu svou ruku na obyvatele země, je výrok Hospodinův. Od nejmenšího až po největšího všichni propadli chamtivosti, od proroka až po kněze všichni klamou. (Jr 6,10-13)

 

My se příliš nelišíme od Izraele. Na zvěst našich proroků reagujeme podobně jako oni. Ale soud, který nad námi vzejde, bude větší, protože za svědky máme život vzkříšeného Pána Ježíše, moc Ducha svatého a 2000 let křesťanství. Můžeme reagovat jinak než lidé tehdy (Mt 11,20-24).

 

Informativní sny vždy neznamenají, že máme Boha prosit, aby pozdržel svoji ruku. Pán mě často nechal předem vědět, že k sobě domů povolá nějakého člena mého sboru. Dva roky před Kennedyho smrtí jsem v živém snu viděl celou scenérii vraždy. Pouze výstřely nevyšly z knihkupectví, ale z domu, který stál na stejném místě, kde je obchod s knihami. Když tento dům někdy vidím ve skutečnosti, pak poznám místo, kde bylo toto spiknutí plánováno. Také jsem viděl auto, ve kterém sedělo mnoho zlých mužů, kteří po atentátu ve spěchu odjížděli. Bez nejmenší pochybnosti vím, že vražda byla dílem mnoha mužů, nejen Oswalda. Ohledně Kennedyho a ostatních případů úmrtí mě Pán nevyzval k modlitbám, aby k tomu nedošlo, ale měl jsem se modlit za požehnání v dané situaci. Prorok nesmí naivně vycházet z toho, že zná Boží vůli. V každém jednotlivém případě musí pečlivě naslouchat Božím pokynům.

 

Ne všechny informativní sny varují před zlem. Bůh k nám ve snech mluví také proto, abychom se modlili za požehnání, které je ve snu předpovězeno. Bertha Coffinová z Council Grove v Kansasu měla (1968) sen, že Paula a já už nestojíme ve službě pastorů (vedoucích sboru – pozn. překl.). Místo toho jsme se zabývali pastýřskou péčí a psaním. Pán nám žehnal a šťastně jsme žili v pěkném domě, který nám daroval. Roku 1974 nás Bertha s manželem Donem navštívili. Bertha poznala, že dům, ve kterém žijeme, je přesně ten dům z jejího snu. Toto potvrzení pro nás bylo velmi povzbuzující.

 

Roku 1961 jsme se připravili na to, že opustíme „První kongregační sbor“ (First Congregational Church) ve Streator v Illonis. Měli jsme dojem, že Bůh to od nás chce, ale vůbec jsme nevěděli, kam máme jít. K 1. červnu jsem dal výpověď. Jednou, pozdě na jaře, jsme se večer modlili za Boží vedení a potom jsme šli spát.

 

Té noci jsem měl sen. Anděl mi řekl: „Pojď se mnou a ukážu ti, kam máš jít“ (sr. Sk 16,9). V dalším okamžiku jsem se s andělem vznášel nad venkovskou krajinou, kterou se vinula polní cesta k bílému domu. Dům měl spoustu zábradlí a markýz. Stál na svahu a pod ním rostl dubový les. Pod svahem bylo zalesněné údolí. Duch ukázal na dům a řekl: „Sem jsi povolán, tomuto muži máš sloužit.“ Zatímco jsem přemýšlel o tom, proč jsem povolán jen k jednomu jedinému muži a ne do sboru, vznášeli jsme se dále nad velkým údolím se stromy a poli, až jsme zahlédli střechu kostela. Vedle kostela rostl velký javor. Na kopci za kostelem byla cesta, která vedla ke staveništi. Byly zde postaveny základy a ležela spousta materiálu a nářadí. Duch řekl: „Je zde silnice a řeka. Lidé budou přicházet, aby si zde odpočinuli. Jsi povolán k tomu, abys zde sloužil.“ Potom ukázal na základy a řekl: „Tady se bude stavět.“

 

O týden později mi telefonovali z jednoho sboru v Council Grove v Kansasu. Řekli mi, že hledají pastora a zeptali se, jestli se chci představit jako kandidát. Měl jsem přijet kázat a sbor měl provést volbu. Pokud ji přijmu, stanu se tam pastorem. Když jsem stoupal do kopce a uviděl střechu kostela a veliký strom, poznal jsem, že nás sem volá Bůh. Také sbor rozhodl, že mě povolá. Byl zde i základ, který jsem viděl ve svém snu. Na moji otázku mi odpověděli: „Dům, ve kterém bydlí Harry White, stojí přesně tam, kam má přijít nová hráz. Musí se přestěhovat. Dům bude postaven zde, na těchto starých základech. Dříve zde stál kostel, který vyhořel a jinde byl postaven nový.

 

O šest týdnů později jsme se nastěhovali do fary, která ležela mezi kostelem a rozestavěným domem Harryho Whitea. Nejdříve jsem ho nepoznal jako dům ze svého snu, ale když byly dodělány markýzy a parapety, bylo to jednoznačné. Zeptal jsem se, kde jeho dům stál původně. Členové sboru mi ukázali cestu. Když jsem odbočil ze silnice na polní cestu, poznal jsem, že se jedná o stejnou cestu a stejnou venkovskou krajinu, jako v mém snu před dvěma měsíci. A základy po domu se samozřejmě nacházely přesně tam, kde jsem ve snu viděl dům. Přemýšlel jsem o tom, proč Duch svatý poslal anděla, aby mě povolal ke službě Harrymu Whiteovi.

 

O několik měsíců později, když jsem měl pocit, že mě Harry už dobře poznal, jsem ho navštívil a vyprávěl mu o svém snu. „Máš představu, proč se mi to zdálo? Co to má znamenat?“ Neměl o tom ani potuchy.

 

O rok později jsem na jedné konferenci náhodou zaslechl, jak Tiny Meador mluví s jiným delegátem o stavbě konferenčního centra Sjednocené Kristovy církve. Byla založena komise, aby vybrala vhodný stavební pozemek. Hned jsem si vzpomněl na Council Grove s jeho jezery a novou, právě stavěnou přehradou. V této oblasti se přece musí najít vhodný pozemek pro křesťanské konferenční centrum. Když jsem se další den vrátil domů (neděle večer), modlili jsme se s Paulou za možnost postavit v blízkosti Council Grove konferenční budovu. Bylo to, jako kdyby na nás Pán vylil celé nebe. Byli jsme skutečně zaplaveni světlem a věděli jsme, že Pán udělá něco úžasného.

 

V pondělí ráno jsem Warrenovi Gilmanovi, tajemníkovi městské obchodní komory, vyprávěl o tom, co jsem náhodou slyšel. Warren tuto myšlenku odpoledne předložil městské radě. Byl založen výbor, který se měl zabývat otázkou vyhledání pozemku. Obrátil se na Harryho Whitea a jeho dva bratrance. Dali výboru k dispozici 117 akrů nejlepšího pozemku, který byl ze tří stran obklopen vodou. Council Grovská přehrada měla hráz přímo nad soutokem Neosho Rivers a Monkers Creeks. Pozemek, který vyčnívá z jezera jako hrot kopí a leží mezi dvěma řekami, patřil Whiteům a ti ho dali výboru (Harry dal největší díl). Určitě měl cenu několika tisíc dolarů.

 

Stejně podivuhodné jako darování pozemku, byly i stovky dalších „náhod“, ke kterým v souvislosti s projektem došlo. V osmdesátých letech minulého století byla postavena a používána přístupová cesta. Celý pozemek byl porostlý keři a stromy, byl dobře oplocen a čekal na to, až na něj někdo vznese nárok. Pro stavbu konferenčního centra nebyly žádné větší právní překážky. Architekt patřil k naší církvi. Vedoucí pracovník vodáren byl členem našeho sboru. Také cihly na stavbu byly k dispozici, směli jsme si je prostě vzít. Pocházely z opuštěných domů a stájí z oblasti, která měla být po dokončení hráze zaplavena přehradou. Mládež, která přijížděla na pracovní tábory, svážela cihly k našemu pozemku. Místní obyvatelé dali k dispozici své traktory a auta. A tak dále. Pán zde od počátku plánoval své konferenční centrum. Nyní zde každý rok probíhají konference a semináře a spousta mladých i dospělých je požehnána jejich programem. Když Bůh chtěl svým dětem požehnat, začal tím, že do tohoto plánu povolal svého proroka skrze sen.

 

Všude ve Staré smlouvě vidíme, že Bůh jednal stejným způsobem. Než zahájil nějaké větší dílo svého požehnání, vždy o tom lidi nejdříve informoval a pozval je. Vidíme to v Jákobově snu, v prorockých snech o Mesiáši v knize Daniel a v mnoha jiných proroctvích, která předpovídají Ježíšův příchod. Vidíme jednání Josefa, který v sedmi hubených letech zachránil mnoho lidí před smrtí hlady.

 

Prorok, který dostane varovný sen a nic s tím neudělá, nejedná správně. Pokud služebník opomene sen o požehnání pozitivně pojmout, předat jeho výzvu a podniknout odpovídající kroky, zkřížil Hospodinovy plány, které s tímto snem souvisely. Čím těžší je doba, tím pozorněji musí Boží služebníci naslouchat jeho zaslíbením a vyzývat Kristovu církev k tomu, aby je přijala a zaujala k nim správné postoje.

 

Některým informativním snům říkám „medicínové“ sny. Do této kategorie snů patří Jákobovy sny o požehnání a Josefovy sny, ve kterých viděl, jak se před ním sklání jeho bratři. Jsou to sny, ve kterých před námi Pán rozprostře cestu a zároveň nám dá návod, varování nebo oznámení o požehnání. V Genesis 28,13-15 nejprve Pán Jákobovi zjevil, kdo je, dal mu zaslíbení, slíbil požehnání, a nakonec ho ujistil, že bude s ním a přivede ho zpět domů. Toto zaslíbení návratu leželo čtrnáct let, ve kterých sloužil za své manželky, i v dalších letech, ukryté hluboko v Jákobově mysli. Bylo jako skryté semeno.

 

Hospodinův prorok se musí pevně držet svého kurzu. Může se stát, že Pán náš cíl ještě trochu zkoriguje, ale to není nic víc než dodatek. Parlamentní pravidla říkají, že dodatek nesmí nikdy zrušit původní zákon. Medicínový sen určuje tomu, kdo ho měl, pevný směr, do té doby, než se dokonale naplní.

 

Slovo „medicínový“ jsem si vypůjčil ze svého dědictví osažských Indiánů. Každý válečník, který dospěl do věku, kdy se stával mužem, se postil a modlil, aby mu Wahkontah (Velký duch) dal znamení nebo sen, který mu měl zjevit úkol, který má naplnit ve svém životě. S tímto snem nebo zjevením pak šel do „Chýše tajemství“, kde „malí, staří muži“ (kteří nebyli ani malí, ani staří, ale pokorně se tak nazývali) mladému válečníkovi vyložili jeho význam. Závěry vyvozené z tohoto setkání (které zahrnovalo i modlitbu) se mladému válečníkovi staly „medicínou“ pro jeho život. O mužích se říkalo: „Má dobrou medicínu“ nebo „jeho medicína je slabá.“

 

Tento výraz používám k tomu, abych popsal sen, který rozhodujícím způsobem ovlivní naši úlohu v Božím království. K takovým „medicínovým“ snům počítám například Pavlovo povolání jít do Makedonie (Sk 16,9) a Petrův sen o službě pohanům (Sk 10,9-10). Raději používám výraz „medicínový“ sen než „povolávací sen“, protože u „medicínový“ je položen důraz na to, co dělá Bůh. Takový sen působí hluboko v zásobníku našich vzpomínek jako „medicína“, uzdravuje naše záměry a sám služebník je „medicínou“ pro ostatní.

 

Mnohé sny nejsou ničím jiným, než vyplaveninou z unaveného rozumu nebo těla. Nikdo nesmí být závislý na snech. Nenásledujeme sny, ale vedení našeho Pána Ježíše Krista. Ne všechny sny jsou duchovní. Ne všechny duchovní sny pocházejí z Ducha svatého. V Za 10,2 a Jr 23,32 se mluví o klamných snech. V Iz 29,8 čteme, že tělesné potřeby mohou uvolnit sny, které se po procitnutí ukážou jako neskutečné. Šalomoun nás varuje: Po mnohé lopotě přichází sen; hlupák se ozývá mnoha slovy (Kaz 5,2). Kde mnoho snů, tam samá pomíjivost, samá prázdná slova. Ty se však boj Boha! (Kaz 5,6). Když Pán dá zvláštní nebo alarmující sen, zvláště jedná-li se o „medicínový“ sen, potvrdí ho znameními. Sen také obstojí ve všech rozsouzeních podle Bible a zdravého učení. Následujeme pouze Ježíše Krista. Hlas cizího neznáme (J 10,5).

 

Každý se zkušenostmi musí naučit, jak vypadá jeho vlastní řeč snů a jaký význam u něho mají symboly. Například u mě předpovídají sny o létání veliké duchovní prožitky v blízké budoucnosti. V těchto snech se dovídám, že budu vytržen v Duchu a dostanu od Pána nádherné zjevení a dosvědčení jeho milosti. Zároveň mě tyto sny varují, abych zůstal střízlivý a nadcházející zkušenost zkoumal na základě Bible a neodlétl ve své tělesné mystice jako Ikarus. Ten svými křídly z vosku a peří vylétl příliš vysoko, slunce vosk rozpustilo, Ikarus se zřítil do moře a utonul. Už jsem prožil, jak má křídla roztavilo jiné slunce – Boží Syn. A já se zřítil do moře zahanbení a následné tvrdé lekce.

 

Vzpomínám si například na jeden sen, ve kterém jsem letěl nad vedením vysokého napětí, zatímco muži s puškami po mně stříleli světlicemi. Měl jsem před sebou sérii přednášek. Tento sen mi ukázal, že se před přednáškami mám modlit ve směru tohoto snu. A jak jinak, Pán moje slova mimořádně požehnal, ale ke konci jsem mluvil na velmi kontroverzní téma. Musel jsem velmi pečlivě volit slova a položit jasné linie. Několik lidí mě bombardovalo tvrdými otázkami. Ale Pán požehnal a ochránil mě.

 

Zvláštní řeč snů spočívá v symbolech. Mnohé symboly mají univerzální význam, jiné se týkají jen jednoho kmene nebo společnosti, další jsou speciálně vázány na národy, místa nebo určitou kulturu. Každý jednotlivec má svůj speciální sortiment symbolů.

 

Mnohé symboly mají dvojí význam. Například lev představuje jak královskou důstojnost a odvahu, tak i zničující tělesné násilí. Pokud člověk žije s Pánem Ježíšem, pak je Lev z Judy jeho silou (Zj 5,5). Když se od Boha vzdaluje, pak přichází satan jako řvoucí lev, který hledá kořist (1Pt 5,8). Had na holi znázorňuje spasení (Nu 21,8-9), ale přesto se velmi podobá pohanskému symbolu, který mají ve znaku lékaři (had na hůlce). Zároveň se vynořuje ten starý had, drak, který je ďábel, od Genesis 3 po Zjevení 20. Řetězy jsou buď symbolem pro negativní věci, které nás svazují, nebo pro pouta lásky, která nás uvěznila proto, abychom byli skutečně svobodní. Sekera nebo nůž proniknou životodárně až ke kořenům, nebo způsobí smrt. Meč je dvousečný. Oddělí pro Boha, anebo zraní. Kříž byl nástrojem a znamením mučednické smrti a nemilosti, ale Otec to proměnil tak, že znamená spasení a vítězství.

 

Symboly mají velmi často více než jeden význam. Jsme tak chráněni před tím, abychom rychle uvěřili, že rozumíme tomu, co jsme v našich snech viděli. Jsme nuceni hledat Ducha svatého, aby nám smysl snů objasnil.

 

Také barvy mají dvojí význam. Když žijeme s Bohem, je červená barvou krve odpuštění a ohně lásky. Ale když jsme od Boha odděleni, pak je červená barvou hněvu – „Vidím rudě!“ Modrá je barvou naděje, spasení, věčnosti. Nebo je barvou pro to, že jsme utlačení a smutní, bez naděje. Žlutá nebo zlatá znamená moudrost a Boží osobu, jeho světlo nebo svobodu. Zelená je symbolem života, věčnosti a nového růstu, nebo nemoci a žárlivosti (nemá u mě zelenou). Purpurová červeň znamená buď královskou důstojnost, nebo hněv, tedy buď panujeme s Kristem, nebo jsme frustrovaní a rozhněvaní – „byl rudý hněvem“. Černá je původní barva stvoření, symbol jak pro život, tak pro smrt. Zastupuje spasení a naději, která vystupuje z hlubin všeho živého, a je také symbolem smrti a zoufalství, temnoty a zla – „vypadá to pro mě černě“. Bílá znamená čistotu a nevinnost, nebo naopak strach – „byl jsem bledý jako stěna“. A tak dále.

 

Méně důležitými symboly ve snech jsou lidé. Sny o rodičích, příbuzných a přátelích mají spíše interní než externí význam. Sny o naší matce, babičce, tetách nebo sestrách nebo jiné ženě mluví často o feministické stránce naší osobnosti. Sny o našem otci, dědovi, strýci, bratrovi nebo jiném muži často vypovídají o maskulinní stránce naší osobnosti. Sen o tom, že jsme porodili dítě, často znamená, že nás Duch svatý chce informovat o novém aspektu, který nastane v našem životě. Pokud se nám zdá o smrti nějakého člověka, může to poukazovat na to, že umírá nějaká stránka naší osobnosti. Sny, ve kterých vystupuje nemocný člověk, nás mohou informovat o nemoci v našem charakteru. Ale porody, úmrtí a nemoci ve snech nejsou sami o sobě dobré, ani špatné. Proto sice pomůže, když jsme obeznámeni se symboly, ale naše vědomosti nemůžeme nikdy povýšit na patent, takže bychom už nepotřebovali Ducha svatého.

 

Muž, který objevil organickou chemii, viděl vše ve snu. Mnozí lidé si nesprávně myslí, že se při tom jednalo o zjevení. Gardner Murphy to nazval „souvědomou kreativitou“ (Personality: A Biosocial approach to origin and structure, New York, Harper Bros. 1974) Přitom se jedná o zcela normální proces. Usilovně o něčem přemýšlíme (např. kam jsme pověsili klíče od domu) a pak věnujeme pozornost něčemu jinému nebo jdeme spát. Během doby klidu dojde často k tomu, že náš rozum najednou najde odpověď nebo řešení. I když má na průběh tohoto procesu často přímý vliv Duch svatý, přesto se při tom nejedná přímo o zjevení.

 

Právě v pohledu na zjevení musíme být mimořádně opatrní. Nemůže být vybudováno na jiném základu než na tom, který už je položený (1K 3,11). Každé zjevení, které odporuje tomu, co říká Boží slovo, není zjevení, ale klam. Vidění Davida Wilkersona podle nás obsahují s dalšími podrobnostmi to, co už předpovědělo Boží slovo. Bezpochyby dnes i dříve přicházejí zjevení o Boží přirozenosti. Pro mnohé z nás je vzpomínka na naši zbožnou babičku nebo jinou osobu jako skála zjevení, která se tyčí v rozbouřeném moři. Ale sen, který vypadá jako zjevení nového učení musí být pečlivě zkoumán. V tomto bodě se Mormoni, Křesťanská věda a jiné skupiny dostaly na scestí – nemůže být jiné zjevení než to, které je v Bibli. Každé zjevení nového učení, které se vynoří, musí vrhat světlo jen na to, co již obstálo.

 

Paula a já jsme viděli mnoho věcí, o kterých jsme věřili, že jsou od Boha. Přesto jsme museli odhodit všechno, co nebylo skutečně biblické. Odložení těchto věcí nám prospělo. Mnohé myšlenky, které dnes máme a se kterými jednáme jako se zjevením, možná zítra rozeznáme jako bludné učení. Nikdo nemá příliš lpět na tom, o čem si myslí, že mu to ukázal Pán. Jestli je to od Boha, On to nechá vyrůst (Sk 5,34-39).

 

Sloužíme Bohu, pouze jemu. Trojice je Otec, Syn a Duch svatý, ne Otec, Syn a zjevení nebo Otec, Syn a sny. A především ne Otec, Syn a poznání. Nejsme spaseni skrze poznání, ale skrze osobu Ježíše Krista. Nyní, když jsme předali vše, co o snech víme, chceme ještě jednou upozornit na to, že nic z toho není skutečně důležité. Ten, kdo nás vede, je Duch svatý. Vede nás po cestách spravedlnosti, pro své jméno.

 

Z knihy John a Paula Sandfordovi: Elijášovské pověření – Boží povolání do prorocké služby (III.díl: Prorocké naslouchání Bohu – 12. kapitola) přeložil Petr Dvořák z německé verze Elias Auftrag (anglický originál The Elia Task)