Víra se projevuje skutky
Je Jakubovo učení o víře a skutcích v rozporu s učením Pavlovým?
Jakub: Co je platné, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra zachránit? Budou-li bratr nebo sestra nazí a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: ‚Odejděte v pokoji, zahřejte se a nasyťte se,‘ a přitom jim nedáte to, co potřebují pro své tělo, co je to platné? Tak i víra: nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá. Někdo však řekne: ‚Ty máš víru a já mám skutky.‘ Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích. Ty věříš, že je jeden Bůh. Dobře činíš. Také démoni tomu věří, avšak chvějí se. Chceš však poznat, ó nerozumný člověče, že víra bez skutků je neúčinná? Cožpak náš otec Abraham nebyl ospravedlněn ze skutků, když na oltáři obětoval svého syna Izáka? Vidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že v těch skutcích se stala víra dokonalou. I naplnilo se Písmo, které praví: ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost‘ a byl nazván Božím přítelem. Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlňován, a ne jen z víry. A nebyla podobně ospravedlněna ze skutků i nevěstka Rachab, když přijala posly a propustila je jinou cestou? Neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků. (Jk 2,14-26)
Pavel: Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez Zákona, dosvědčovaná Zákonem i Proroky, Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista pro všechny a na všechny ty, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a postrádají Boží slávu, ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši. Jeho Bůh ustanovil za prostředek smíření skrze víru v jeho krev, aby ukázal svou spravedlnost s ohledem na prominutí prohřešení, jež byla spáchána již dříve v čase Boží shovívavosti, a aby ukázal svou spravedlnost v nynějším čase, takže sám je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry Ježíšovy. Kde je tedy chlouba? Byla vyloučena! Jakým zákonem? Zákonem skutků? Nikoli, nýbrž zákonem víry. Soudíme totiž, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona. Nebo je snad Bůh pouze Bohem Židů? Není i Bohem pohanů? Ano, i pohanů! Vždyť je přece jeden Bůh, který ospravedlní obřezané z víry a neobřezané skrze víru. Rušíme tedy vírou Zákon? Naprosto ne! Naopak, Zákon potvrzujeme. (Ř 3,21-31)
Každá kniha Bible je dílem Ducha svatého, který se nemění a který si neprotiřečí. Proto je potřeba každé místo Písma vykládat Písmem ve víře, že vše má svůj smysl a navzájem se doplňuje. Jakub i Pavel pocházejí ze stejné teologické školy – školy Ducha svatého.
Centrem Pavlova učení by mohlo být slovo z Římanům 3,28: Soudíme totiž, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona. Do protikladu víry zde Pavel staví zcela určité skutky – skutky Zákona. Jsou to skutky, kterým nepředchází víra a kterými si chceme spasení a spravedlnost zasloužit. Jsou to skutky, které neberou vážně Boží spravedlivý rozsudek smrti nad naším hříchem. Jsou to skutky konané podle dobrého Zákona, kterými se však lidé chtějí sami vykoupit. Pavel ukazuje na nemožnost takového konání a na pýchu takových lidí (viz Ř 3,27). Víra zde skutečně stojí v protikladu ke skutkům – avšak ke skutkům Zákona. Buď víra, nebo skutky Zákona. Buď jedno, nebo druhé. Skutky Zákona jsou mrtvými skutky, které člověka staví pod kletbu (viz Ga 3,10) a ze kterých potřebujeme činit pokání (viz He 6,1).
Pavel vedle toho však povzbuzuje k činění dobrých skutků (viz Ř 2,7; Tit 2,14; 2K 9,8). Máme se ozdobovat dobrými skutky (viz 1Tm 2,10) a bohatnout v dobrých skutcích (viz 1Tm 6,18). Pavel přímo říká, že jsme stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům (Ef 2,10). Dobré skutky jsou skutky, které vycházejí z víry a kterým víra vždy předchází. Vírou jsme přijali záchranu a spravedlnost. Za vírou v Pána Ježíše následuje poslušnost jeho panství a činění dobrých skutků. Tyto skutky jsou projevem a odpovědí naší víry. Dobré skutky jsou skutky víry (viz 1Te 1,3; 2Te 1,11), jsou dokonalé (viz Jk 1,4) a mají věčnou hodnotu. Viditelně ukazují skrytou víru v srdci. V tomto smyslu budeme souzeni podle svých skutků (viz Zj 22,12).
Jakub Pavlovo učení plně potvrzuje. Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlňován, a ne jen z víry (Jk 2,24). Jakub nepopírá, že jsme ospravedlněni z víry, avšak z víry projevené skutky. Stejně jako existuje mrtvý a naproti tomu dokonalý skutek, tak také existuje mrtvá (viz Jk 2,17.26) a naproti tomu dokonalá víra (viz Jk 2,22). Mrtvá víra se neprojevuje skutky, je bez života, prázdná, neúčinná a démonická. Dokonalá víra se projevuje a působí skutky (viz Jk 2,22), dává život a spásu člověku (viz Jk 2,14).
Jakub jasně vystupuje proti těm, kteří oddělují víru od skutků. Někteří si drží skutky a tvrdí, že nepotřebují víru, druzí si zase drží víru a myslí si, že nepotřebují skutky. Jedni si však drží skutky Zákona a druzí mrtvou víru. Takovým Jakub říká: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích (Jk 2,18b). Prázdný a nicotný člověk má ústa plná mrtvé víry. Takovému říká Jakub: Chceš však poznat, ó prázdný člověče, že víra bez skutků je neúčinná? (Jk 2,20) Pravá biblická víra přináší viditelné ovoce (podobně jako pokání).
Tomáš Korčák, 1995
