Povolání být matkou aneb posvěť se pro poslání, které má pro tebe Bůh!

Povolání být matkou
aneb posvěť se pro poslání, které má pro tebe Bůh!
Derek Prince

 

V Janovi 10 je Ježíš kritizován náboženskými vůdci své doby. Kritizovali ho za jeho výrok, že je jedno s Otcem – že tím implikoval, že on sám je Bůh. Ježíš dal tuto odpověď: Jestliže ty, ke kterým se stalo slovo Boží, nazval bohy, – a nemůže být zrušeno Písmo – proč mně, kterého Otec posvětil a poslal na svět, říkáte: ‚Rouháš se,‘ protože jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn‘? (J 10:35-36) Ve 36. verši je řečeno, že Bůh Ježíše posvětil a poslal na svět. Jak Otec posvětil Ježíše? Ježíš byl vždy svatý. Nic ho nemůže udělat ještě svatějším, než už byl. Ale zde to slovo posvětil znamená, že ho oddělil pro nějaký úkol A Ježíš přišel, aby vykonal ten úkol. Ale to nám také dává určitý vzor. Když Bůh dá člověku nějaký úkol, oddělí nebo posvětí ho pro ten úkol. Posvěcený člověk je ten, který je Bohem oddělen.

 

V J 17:17-19 čteme: Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal na svět, i já jsem je poslal na svět. A sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni. Opět jde o posvěcení. V J 10 čteme, že Bůh posvětil Ježíše, ale zde v J 17:19 říká Ježíš: „Já sám sebe posvěcuji.“ To je vzor. Bůh tě posvěcuje pro nějaký úkol, ale ty musíš odpovědět tím, že sám sebe budeš posvěcovat. Bůh tě odděluje, ale ty se musíš oddělit pro to, pro co tě Bůh oddělil.

 

A pak mluví ještě o svých apoštolech a říká: „Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal na svět, i já jsem je poslal na svět.“ Otec posvětil Syna a poslal ho na svět, Syn posvětil své apoštoly a poslal je na svět. Ale pamatujte na to, že musíme reagovat tak, jak Ježíš reagoval. Musíme se posvětit pro ten úkol, pro který nás Bůh posvětil. Věříš-li, že ti Bůh dal specifický úkol, musíš se posvětit. Musíš reagovat na to, co řekl Bůh a říct: „Bože, nyní se posvěcuji pro to, co jsi mi řekl, abych učinil.“ Musíš se oddělit, musíš se soustředit na Boží záměr ve svém životě.

 

Vím, že tady máme jednoho bývalého baletního tanečníka. Než jsem byl spasen, balet mě velmi zajímal. Když jsem byl mladý muž, měl jsem přítelkyni, patrně největší baletku tohoto století, jmenovala se Margot Fontienová. Možná, že někteří z vás jste o ní slyšeli. A vím, proč byla tak úspěšnou baletkou. Ve stejné společnosti byly ještě dvě jiné velmi obdarované baletky, ale Margot byla zvláštní. Ona se posvětila pro ten úkol. Chápete, že mluvím nyní světsky. Neříkám, že být baletkou je nějaký svatý úkol, používám to jako určitý příklad. Já jsem ji jednu dobu velmi dobře znal, všechno v jejím životě bylo podřízeno tomu, aby se stala nejlepší baletkou. Jídlo, které jedla, přátelé, které si dělala, knihy, které četla, všechno směřovalo k tomu jedinému cíli. Ona se posvětila pro to, aby byla baletkou. Doufám, že rozumíte, jak to myslím.

 

Pokud tě Bůh povolal k určitému úkolu, musíš reagovat. Musíš říci: „Bože, ty jsi mne povolal, abych byl to a to, a já se posvěcuji pro tento úkol – já se odděluji pro tento úkol.“

 

V roce 1944 mě Bůh povolal, abych byl učitelem Písma. A myslím, že vám můžu v pravdě říci, že jsem se posvětil pro tento úkol. Udělal jsem všechno proto, abych byl tím nejlepším biblickým učitelem, jakým se mohu stát. Nesrovnávám se s jinými, říkám: nejlepším, jakým jsem se já mohl stát. A na jednu věc jsem velmi opatrný. Na to, co pouštím do své mysli. Jsem velice opatrný na to, co čtu, protože vím, že když to vstoupí do mé mysli, jednoho dne to z ní zase vystoupí. A tak se snažím omezit svou četbu na to, abych četl to, co mi pomůže být tím nejlepším biblickým učitelem, jakým já se mohu stát.

 

Také skrze mou ženu Ruth jsem se naučil, že hodně záleží na tom, co jíš. Chceš-li mít tělo, které splňuje Boží záměry, jsou určité druhy potravy, které bys asi jíst neměl, protože potom přibereš a nebudeš z toho mít sílu. Lituji, že Amerika exportuje do České republiky spoustu těch levných potravin, které se prodávají v Americe. Jsou mnohem lepší věci k jídlu, které jsou v Americe a které zde nemáte. Možná si myslíte, že zacházím příliš daleko, ale říkám: Musíte sloužit Bohu v těle. Nebudete sloužit Bohu jako duch, který se někdy nějak pohybuje. A stav tvého těla má velký vliv na to, jak budeš sloužit Bohu. Dává vám to smysl? Mně už je téměř 79 let a kdyby mi moje žena nepomohla, abych se staral o své tělo, neměl bych sílu dělat to, co mě dnes vidíte dělat. Ale já jsem se posvětil k službě biblického učitele. Možná nejsi povolán k tomu, abys byl biblickým učitelem, ale pro každého z vás má Bůh specifické poslání. Chci vás vyzvat, abyste se posvětili pro to poslání, které Bůh pro vás má.

 

Znáte jedno velice důležité povolání? Být matkou. K tomu se musíš posvětit. Musíš být tou nejlepší matkou, jakou se můžeš stát. Musíš se naučit něco o dětské psychologii, musíš se také naučit, jak živit svou rodinu. Stále se vracím k tomu jídlu. Někteří křesťané říkají, že jídlo není důležité. Oni se klamou. Někdy se klamou proto, že se nechtějí postavit tváří v tvář skutečnosti. Jedna z největších odpovědností, kterou má matka, je, aby dobře živila svou rodinu. A zvyky, které naučíš své děti, budou ty děti provázet celý život. Záleží na tom, jak živíš svou rodinu. Záleží na tom, jak vychováváš děti. To je možná nejdůležitější úkol, jaký můžete mít.

 

Na mě to feministické hnutí nedělá absolutně žádný dojem. Oni naznačují, že pro ženu je úžasný úspěch, když může vést velkou společnost. Já tomu nevěřím. Jsem přesvědčen, že být úspěšnou matkou, je mnohem náročnější, než být úspěšnou manažerkou. Být matkou, to je jedno z nejúžasnějších povolání na zemi. Pokud v tom chceš být úspěšná, musíš se pro to posvětit. Musíš si uvědomit, že je to pozice, kterou ti dal Bůh. A musíš udělat všechno, co je v tvých silách, abys byla tou nejlepší matkou, kterou můžeš být.

 

Jednou jedna žena v Americe naslouchala jednomu kazateli a on kázal proti různým hříchům. Ona říkala: „Amen.“ Ale potom kázal proti věcem, které dělala ona, a ona řekla: „Nyní nechal kázání a plete se jiným lidem do života.“ Možná jsem se vám pletl do života. Ale doufám, že pochopíte, že duchovní život je velmi praktický.

 

(Křesťanská konference – Praha 1994)