V Otcově náručí

Apoštol Jan říká o Ježíši Kristu: Boha nikdo nikdy neviděl; jedinečný Bůh, který je v lůnu (B21: náručí) Otcově, ten nám o něm pověděl. (J 1,18) Ježíš Kristus přebývá v lůnu nebo klíně či náručí Otcově. Když Ježíš chodil po této zemi ve svém těle, duchovně přebýval v Otcově náručí. Sám Ježíš řekl Nikodémovi: Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, Syna člověka, který je v nebi. (J 3,13) Ježíš fyzicky přebýval 33 let na této zemi, avšak duchovně je od věků a na věky v nebi. A v nebi přebývá v Otcově náručí.

 

Otcovo náručí bylo Ježíšovou identitou. Byl Synem v Otcově náručí. Jestliže jsme se přijetím Krista jako svého Zachránce a Pána stali také Božími syny (viz Ga 3,26), pak máme stejnou podstatu. Také my jsme v Kristu jako synové v náručí našeho nebeského Otce. Máme to nejenom vědět, ale skrze zjevení Ducha svatého to máme zakoušet. To je také naší identitou. Můžeš mít jakoukoli minulost, avšak skrze víru v Krista jsi nyní Božím synem v náručí Otce. Tvoje identita nemá být v tom, co jsi udělal nebo neudělal, čeho jsi dosáhl nebo nedosáhl, co jsi dokázal nebo nedokázal, ale v tom, kým jsi. Tvoje totožnost je v nebi – v Kristu a v Otci.

 

Ježíš přišel na tuto zem, aby nám otevřel cestu k Bohu jako Otci (viz J 14,6). Před svým ukřižováním se modlil: Otče, … zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. (J 17,1.6) Téměř ve všech svých modlitbách nazýval Boha: „Otče!“ Své učedníky k tomu také vyzýval: Když se modlíte, říkejte: Otče… (L 11,2) Poznání jména nebeského Otce uvolňuje v našich životech jeho lásku. Ježíš se dále modlil: Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mne miloval, byla v nich a i já byl v nich. (J 17,26) Tato Boží otcovská láska se projevuje dvojím způsobem: přijetím a výchovou (viz Ř 11,22; He 12,5‑11).

 

Protože Ježíš měl svoji hodnotu a totožnost ve svém nebeském Otci, stal se sám Otcem pro mnohé. Dokonce jedno z jeho jmen, které mu bylo dáno, je Věčný Otec či Otec věčnosti (viz Iz 9,5). Sám o sobě řekl: Kdo viděl mne, viděl Otce. (J 14,9; viz též J 12,45) Ježíš byl dokonalým obrazem nebeského Otce. Též skrze nás se lidé mají setkávat s Božím otcovstvím. Je jedno, zda jsi mužem nebo ženou, je v tobě nebeský Otec, který vytvořil otcovství a mateřství.

 

Skrze Ježíše přicházelo zjevení Božího otcovství a to jak k dospělým, tak i k dětem. Největším a nejkrásnějším příkladem je jeho učedník Jan, kterého Ježíš vybral mezi své tři nejbližší učedníky. Jan sám o sobě říká: Jeden z jeho učedníků, kterého Ježíš miloval, spočíval u stolu v Ježíšově náručí. (J 13,23) V té době lidé u stolu neseděli, ale leželi (to by některým v naší kultuře i dnes velmi vyhovovalo). Jan ležel v Ježíšově klíně či náručí a užíval si jeho lásky, stejně tak, jako Ježíš přebýval v náručí svého nebeského Otce. I když v dnešní době toto místo někteří převrácení lidé převráceně vykládají, máme jako otcové a matky objímat své syny a dcery. Ve vší čistotě a svatosti máme být jako Ježíš kanálem Boží otcovské lásky.

 

Jan byl tak prodchnut identitou Boží otcovské lásky, že se ve svém evangeliu pětkrát označuje jako ten, kterého Ježíš miloval (viz J 13,23; 19,26; 20,2; 21,7.20). Proč pouze Jan měl tak důvěrný vztah s Ježíšem? Všichni učedníci jistě zakoušeli jeho lásku, ale Jan si jí uměl co nejvíce vzít. Lehl si do jeho náruče, byl mu neustále nablízku, neopouštěl ho, dokonce byl i u jeho nespravedlivého procesu a ukřižování. Držel se svého milovaného Pána jako klíště. Proto také Ježíš jako prvorozený syn Marie předal péči o svou matku Janovi, který byl z učedníků nejbližší jeho srdci. Prvorozený se totiž většinou staral o rodiče v jejich stáří, proto mimo jiné dostal dvojnásobný díl dědictví.

 

Také k dětem přicházelo skrze Ježíše zjevení Božího otcovství, a je tak velkým příkladem pro všechny rodiče. A přinášeli k němu (Ježíši) děti, aby se jich dotkl. Učedníci je však pokárali. Když to Ježíš uviděl, zamrzelo ho to a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takových je Boží království. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí.“ A bral je do náručí, vkládal na ně ruce a svolával na ně požehnání. (Mk 10,13-16) Podobně čteme o Ježíši na jiném místě: A vzal dítě a postavil je doprostřed nich (dvanácti učedníků); vzal je do náručí a řekl jim: „Kdokoli přijme jedno z takových dětí na základě mého jména, mne přijímá; a kdo by mne přijímal, ne mne přijímá, ale toho, který mne poslal.“ (Mk 9,36-37)

 

Ber své děti do náručí, vkládej na ně ruce a svolávej na ně požehnání! Když byly moje děti malé, dělal jsem to většinou ráno, než odešly do školy. Každé dítě jsem si vzal do náruče a vyslovoval dobrá slova požehnání pro nastávající den a celý jejich život. Prosil jsem nebeského Otce o vedení a ochranu. Jednou mi skočil můj syn okolo krku a zvolal: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš!“

 

Abys mohl předávat Otcovskou lásku, musíš ji sám přijímat. Dobrým otcem a matkou můžeš být tehdy, když zažíváš přijetí od svého nebeského Otce a jsi poddán jeho výchově. Ve vztahu k dětem vyjadřujeme Boží otcovství skrze fyzický kontakt a soustředěnou pozornost, ale i skrze výchovu a káznění. Nepotrestaná neposlušnost a vzpoura je projevem nelásky k dítěti, neboť kdo své dítě miluje, včas ho důsledně vychovává (viz Př 3,11.12; Př 13,24; He 12,5-11; Zj 3,19). Kdo své dítě miluje, nebojí se ho vychovávat (viz 1J 4,18) a usiluje o to, aby samo poznalo dokonalého a milujícího Otce v nebesích. To je také cíl naší výchovy, aby naše děti měly důvěrný vztah s nebeským Otcem a aby ve svém životě samy naplnily jeho záměry s nimi.

 

Prosím tě, aby sis upřímně a pravdivě odpověděl na následující otázky: Jak vyjadřuješ Boží otcovství vůči svým dětem? Bereš je do své náruče a dobrořečíš jim? Projevuješ svým dětem lásku i fyzickým způsobem? A jak zakoušíš Boží otcovství vůči sobě? Jaké nové kroky podnikneš v následujících dnech?

 

Tomáš Korčák, 2007, 2021