Staré dveře

(Tomáš Korčák a Jiří Rauchfus, Modlitební skupina 20.10.2008)

 

Když při uctívání vedoucí chval zpíval, že nám Bůh otevírá dveře, viděl jsem staré proschlé sukovité dveře. Vnímal jsem, jak jsou nemoderní. Klíčem do těchto dveří byl kříž. Poté, co jsem se zeptal Pána na výklad, jsem vnímal, že jsou to věčné dveře svatosti. Zvláštní klíč ve tvaru kříže je obrazem Kristova kříže, který nám otevírá dveře osobní svatosti. Posvěcení nezískáme vlastním úsilím, ale skrze porozumění Kristovu kříži. I když v dnešní době (a to i v církvi) mnohé lidi tyto dveře nelákají a zdají se jim nemoderní, jsou to dveře do Boží přítomnosti a radosti.

 

V tu samou chvíli jiný bratr měl vidění otevřených dveří. Popisuje to následovně: „Při chvalách jsem cítil silný proud Božího povzbuzení. On jde před námi a dělá nám cestu (proto i my máme připravit cestu Pánu – viz Mk 1,2). Viděl jsem množství otevřených dveří. Uvědomil jsem si, že Bůh není skoupý, ale štědrý – a to se týká i otevřených dveří. Pánova oběť nám otevřela mnohé dveře. Jsou otevřeny mnohé možnosti pro každého z nás a též Pán otvírá mnohá srdce pro naše evangelium. Hle, mnohé možnosti a mnohá srdce! Hleď na otevřenou cestu před tebou a jdi za Pánem do otevřených dveří. On jde před tebou!“

 

Věřím, že vidění starých dveří svatosti a mnohých otevřených dveří spolu úzce souvisí. Pán nás chce uvést do mnohých otevřených dveří příležitostí, avšak chce abychom nejprve prošli dveřmi svatosti. To je možné vírou skrze Kristův kříž. Když se ztotožníme s Kristovou smrtí, můžeme pak žít v Kristově vzkříšení (viz Ř 6; 2K 5,14-15; Ga 2,19-20). Ježíš říká: „Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a každý den vezme svůj kříž a následuje mne.“ (L 9,23) Nemáme však být vedeni otevřenými dveřmi, ale samotným Pánem (viz např. L 5,15-16).