Slunce vycházející v plné síle

SLUNCE VYCHÁZEJÍCÍ V PLNÉ SÍLE

Tomáš Korčák, 2009, 2021

 

Víru je potřeba budovat. Hotová víra přijme od Pána, co nám na kříži vydobyl, a přinese to do našeho viditelného světa. Víra je neviditelná ruka, kterou bereme od Pána, co on nám dává. Je to již hotové a pro nás připravené. Nemusíme Boha přemlouvat, aby nám dal něco, co nám dát nechce. Modlíme se podle jeho vůle. Chceme nejprve zjistit, jaká je jeho vůle a co všechno pro nás připravil. Bible o tom mluví velice jasně a jednoznačně. Naopak lidské náboženství je nejednoznačné a celé zamlžené. Bible říká, že Bůh chce napravit život a uzdravit každého člověka. V evangeliích je popsán jen jeden člověk, který pochyboval, jestli ho Bůh chce uzdravit a Ježíš mu jasně říká: „Ano, chci! Buď uzdraven!“ (viz Mt 8,3)

 

Víra roste a má být posilována. Chci vám předložit určitý biblický obraz, který souvisí s růstem víry. Je to vycházející slunce. Jistě jste nikdy neviděli slunce rychle vylétnout nad horizont. Slunce každého dne vychází pokojně, pomalu a postupně. Ale my chceme všechno rychle a hned: „Kde je už to poledne?“

 

Rozednění skrze Boží slovo

 

Pán chce dát rozednění do našeho života skrze své Slovo. Petr říká: A máme ještě pevnější prorocké slovo. Dobře činíte, že se ho držíte jako světla, které svítí v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka nevzejde ve vašich srdcích. (2Pt 1,19) Toto rozednění však přichází postupně. Je zde krásný popis, jak to přichází.

 

Máme pevné prorocké Slovo. Máme ho v Písmu. Nebe i země pominou, ale toto Slovo nepomine. Nenajdeme nic pevnějšího. Dobře činíte, že se ho držíte jako světla, které svítí v temném místě. Procházíte nějakou temnotou? Písmo nás vybízí, abychom se uprostřed temnot drželi Božích prorockých slov. Máme Boží slovo v srdci, s Duchem svatým nad ním v modlitbě rozjímáme a věnujeme mu čas. Přežvykujeme ho a jíme ho, aby se v nás stalo součástí našeho ducha – celé naší osobnosti.

 

Dobře činíte, když se v době těžkostí (ale nejen!) držíte Božího slova jako světla. Máte ho ve svém srdci, přemýšlíte nad ním, vyslovujete ho. Nejenom, že ho držíte, ale držíte se ho a visíte na něm. Tato slova Božích zaslíbení držíme, dokud… Když vytrváme, začne se rozednívat. Pak se rozbřeskne den – začne vycházet slunce. Do této doby průlomu se máme Božího slova držet. Slovo je pevné, proto slunce jistě vzejde. Průlom jistě přijde, když se budeme pevně a vytrvale držet Pánova slova. Pán odpoví.

 

Nejprve vzejde v našich srdcích jitřenka. Jitřenka (astronomicky Venuše) je největší objekt na ranní obloze. Ještě přímo nevychází slunce, ale již vyšla jitřenka, která zaručuje, že jistě brzy přijde rozednění. Tyto zkušenosti víry nám Bůh chce dávat. Když držíme jeho Slovo, pak najednou uprostřed těžkostí přichází do našeho nitra světlo a vychází jitřenka. Ještě nemáme to viditelné vyjádření našich proseb nebo Božích zaslíbení, ale ve svém nitru to již máme! S velikou jistotou to již držíme! Ještě to nevidí vaše přirozené oči, ale vy víte, že to již máte! Pak už jen děkujete a chválíte svého Pána.

 

Nemusím sám sebe přesvědčovat, že to již mám. Je to pokojná jistota. Vyšla pokojně jako ta jitřenka a uvidí také s pokojnou jistotou vyjít i slunce. Slunce ještě nevyšlo, ale já už mám jitřenku! Brzy již vzejde slunce! Písmo říká, že to je skrze vytrvalou práci se Slovem, dokud… Nevzdáme to, dokud nepřijde průlom a viditelné naplnění Božího zaslíbení.

 

Setník, který přišel za Ježíšem s prosbou o uzdravení svého služebníka, říká: „Pane, nemusíš ke mně ani chodit, stačí mi jenom tvoje Slovo! Jedno Slovo, a to mi stačí!“ (viz Mt 8,8) Pán mu řekl: „Jdi, a staň se ti, jak jsi uvěřil!“ Setníkovi vzešla jitřenka v srdci. Ještě neviděl slunce – ještě neviděl skákat zdravého svého služebníka, za kterého prosil. Ve svém nitru však již měl jitřenku, měl jistotu, že je to hotové – jeho služebník je již uzdraven!

 

Apoštol Petr ještě pokračuje: Toto především vězte, že žádné proroctví Písma není záležitostí vlastního výkladu. Neboť proroctví nikdy nebylo proneseno z lidské vůle, nýbrž unášeni Duchem svatým mluvili lidé poslaní od Boha. (2Pt 1,20-21) Tedy máme mnoho pevných zaslíbení, avšak do všech potřebujeme jít s Duchem svatým. Žádejme: „Duchu svatý, dej mi porozumění a uveď mne do tohoto zaslíbení.“ Potřebujeme být vedeni Duchem svatým, nemůžeme ho žádným způsobem zmanipulovat, ale můžeme se mu poddat.

 

Rozednění skrze důvěrný vztah s Pánem

 

Dále Písmo říká: Ale ti, kdo jej milují, budou jako slunce vycházející v plné síle. (Sd 5,31) Slunce si pokojně vychází. Je v tom klidná síla a Boží převaha. Světlo nás prozařuje, ale také skrze nás září. Milovat Boha znamená mít s ním vřelý a důvěrný vztah. Předtím jsme viděli důraz na vztah k Božímu slovu, teď jsme vyzýváni k důvěrnému vztahu k samotnému Bohu. Milujeme Boha, máme před ním bázeň. Ctíme ho a uctíváme.

 

Ježíš říká: Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání. (J 14,15) Bůh nám chce dávat zakoušet svoji lásku a přízeň. Boží dobrota má naplnit celou naši osobnost. Není to však jen o našich pocitech. Boží láska nás vede a motivuje k tomu, abychom Boha následovali a poslouchali. I když máme zlé pocity, procházíme temnotou a s něčím zápasíme, jestliže Boha milujeme, tak ho budeme poslouchat. To je ta pravá láska k Bohu. Pak jsme tím sluncem, které vychází v plné síle. „Miluji tě, Bože, a proto ti budu věrný a půjdu po tvé cestě.“ V tomto důvěrném vztahu s Bohem, navzdory různým zkouškám, roste naše víra. Máme křičet chválu i v těžkých okolnostech: „Důvěřuji ti, Bože, že mne provedeš vším!“

 

Lidé, kteří milují Boha, jsou jako slunce vycházející v plné síle. To znamená, že procházeli temnotou, kterou ve svůj čas prozářili Božím nadpřirozeným světlem. Roste jejich pozitivní vliv ve společnosti.

 

Rozednění skrze kroky poslušnosti víry

 

Další místo z Písma říká: Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den. (Př 4,18) Zase zde vidíme postupné rozednívání. Slunce pomalu vychází, nemůžeme nic přeskočit. Můžeme růst zpomalit nebo zastavit, avšak nemáme instantní růst v prášku.

 

Stezka spravedlivých je vedle držení se Božího slova a lásky k Bohu třetí klíčovou součástí našeho duchovního růstu k průlomům. Učedníci v prvotní církvi byli nazýváni lidmi Cesty. Chodili po Cestě, kterou je samotný Ježíš. Když chodíme v darované Boží spravedlnosti po jeho cestách, pak přichází světlo.

 

Naše víra poroste jako vycházející slunce, když budeme naslouchat Božímu slovu, když budeme rozvíjet důvěrný vztah s Bohem a když budeme dělat na své cestě kroky poslušnosti. Každým naším krokem poslušnosti roste naše víra a postupně se dostáváme do bodu průlomu, kdy buď přímo vyjde slunce, nebo nejprve vyjde jitřenka a poté za chvíli slunce.

 

Víra musí být projevena nějakým krokem. Jakub říká: Tak i víra: nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá. Chceš však poznat, ó prázdný člověče, že víra bez skutků je neúčinná? Neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků. (Jk 2,17.20.26) Viděli jste někdy mrtvého člověka? Tak vypadá víra bez skutků. Člověk, který vyznává víru, ale ta ho nevede ke konkrétním činům, je prázdný, dutý, bez obsahu.

 

Víra je podobna hořčičnému zrnu. Tedy stačí na počátku malá víra hořčičného zrnka, které pak vyroste v mohutnou rostlinu. Je to drobné semeno, které do nás Pán zaseje, a to postupně roste, pokud je v dobré půdě. Tou půdou je naše srdce, které stojí na jeho zaslíbeních, miluje Boha a které dělá kroky poslušnosti.