Ten, který přebývá v trnitém keři
aneb jak zakoušet Boží přítomnost v každé situaci
Poznávej Hospodina na všech svých cestách
Od začátku svého křesťanského života mám oblíbené následující místo Písma: Důvěřuj Hospodinu celým svým srdcem, nespoléhej se na svoji rozumnost. Poznávej ho na všech svých cestách, a on napřímí tvé stezky. Nebuď moudrý ve svých očích, boj se Hospodina a odvrať se od zlého. To bude uzdravením pro tvé tělo a občerstvením pro tvé kosti. (Př 3,5-8)
Mnohokrát jsem nad těmito verši rozjímal. Možná je to proto, že jsem toto místo poznal jako píseň, kterou jsem dříve často zpíval. Je zde popsáno hluboké tajemství důvěrného vztahu s Bohem. Nebudu rozebírat celý tento text, i když vše zde spolu souvisí, ale chci zdůraznit výzvu k poznávání Boha na všech našich cestách. Jak to mám dělat a jak se tomu mohu naučit? To byla dlouho moje otázka. Ještě se tomu stále učím, ale určité (alespoň částečné) poznání a porozumění mi Bůh již dal, a chci vám ho předat.
Chceme více znát svého Pána? Máme ho poznávat na všech svých cestách. Není zde řečeno, že jen na některých místech, které si vybereme, které jsou nám příjemné a kde máme libé pocity. Chci vám předložit jedno zjevení Božího jména, které dal Bůh Mojžíšovi a které souvisí s naším tématem.
Hospodin přebývající v hořícím a trnitém keři
Mojžíš pásl ovce svého tchána, midjánského kněze Jitra. Jednou vedl ovce za pustinu a přišel k Boží hoře, k Chorébu. I ukázal se mu Hospodinův anděl v ohnivém plameni zprostřed keře. Mojžíš hleděl, hle, keř planul ohněm, ale nebyl stravován. Mojžíš si řekl: Odbočím a prohlédnu si ten veliký úkaz, proč ten keř neshoří. Když Hospodin viděl, že odbočil, aby se podíval, zavolal na něho Bůh z prostřed keře: Mojžíši, Mojžíši! Ten odpověděl: Tady jsem. I řekl: Nepřibližuj se sem! Zuj si z nohou sandály, protože místo, na kterém stojíš, je půda svatá. Dále řekl: Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Mojžíš si skryl tvář, protože se bál pohlédnout na Boha. (Ex 3,1-6)
Osmdesátiletý Mojžíš pásl ovce a najednou v dálce vidí ohnivý plamen uprostřed keře. Hebrejský výraz pro keř značí druh trnitého keře, nám dnes blíže neznámého. Tak to v poznámkách vyjadřuje Český studijní překlad Bible a Pavlíkův studijní překlad. Český ekumenický překlad má přímo v textu: Tu se mu ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře.
Tento výraz „trnitý keř“ nacházíme pouze zde v Exodu 3,2-4 a v Deuteronomiu 33,16, kde stodvacetiletý Mojžíš žehná Josefovi přízní Toho, kdo přebývá v keři. Nedivím se, že Mojžíš celých 40 let rozjímal nad setkáním s Hospodinem. Při této podivuhodné zkušenosti poznal Boha a vzýval ho jako Toho, který přebývá v trnitém keři.
Prorocké vyjádření Božího jednání
Proč se Bůh tak zvláštně Mojžíšovi zjevil? Co tím vyjádřil? Co z toho plyne pro nás dnes?
Náš Bůh je Ten, který přebývá v trnitém keři. Trny jsou symbolem utrpení, protivenství a rozličných zkoušek. Bůh netrápí lidi, ale žijeme ve světě, který leží ve zlém (viz 1J 5,19). Procházíme různými těžkostmi, které Bůh dopouští a používá jako zkoušky, jež nás mohou proměnit do jeho charakteru, pokud na ně správně reagujeme. Porozumět zkouškám a správně reagovat na protivenství a soužení úzce souvisí s naším poznáním Boha. Bůh se nám chce zjevit uprostřed zkoušek!
Ve své knížce Uzdravující vděčnost jsem se snažil toto porozumění zkouškám přinést. Mimo jiné píšu: Kdysi mne proměnilo slovo jednoho filosofa, že překážky na cestě jsou součástí naší cesty. Zkoušky, kterými procházíme, jsou v Boží režii. Bůh chce všechno, čím v životě procházíme, použít k našemu dobru a prospěchu. Tedy bojujeme ve zkouškách proti zlému, ale přijímáme zkoušky jako součást naší cesty. Dokonce můžeme a máme za zkoušky děkovat. Tímto způsobem přichází do našich životů veliké uvolnění. Tím však vůbec nemyslím, že bychom měli děkovat za nemoc, hřích, smrt nebo démony.
Duch svatý vyvedl Ježíše na poušť, aby byl pokoušen od ďábla, a on se tomuto vedení poddal (viz Mt 4,1). Tam s ďábelským pokušením bojoval mečem Božího slova. Jsou věci, kterým se máme poddat, a jsou věci, kterým se máme vzepřít. Potřebujeme Boží moudrost, abychom je rozeznali. K tomu nás vybízí Jakub: Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás. (Jk 4,7 B21)
Poddáváme se Božímu vedení a bojujeme proti ďáblovým pokušením. Přijímáme zkoušky, avšak bojujeme ve zkouškách. Lidé, kteří bojují se samotnými zkouškami, jsou neustále nespokojení, sebelítostiví, hořcí a ukřivdění. Neustále se jim děje něco nepatřičného. Nevidí svoji cestu z perspektivy věčnosti. Nehledají a nepoznávají Boha na všech svých cestách (viz Př 3,5-8). [1]
Zjevení Krista v trnitém keři
Letos jsme byli s manželkou na dovolené v Rovinji v Chorvatsku. Byli jsme se projet na kolech do okolí. Na jednom místě manželka hlídala kola a já vyšel na kopec, ze kterého jsem očekával, že bude pěkný výhled na město. Žádný výhled se však nekonal, protože byl zarostlý trnitými keři. Zrovna jsem přemýšlel nad Mojžíšovým setkáním s Bohem a vzýval jsem Toho, který přebývá v trnitém keři. Najednou jsem v duchu uviděl Krista na kříži s korunou na hlavě z trnitého keře. Ježíš přebýval na kříži v trnitém keři.
Čteme o tom: Tehdy Pilát vzal Ježíše a dal ho zbičovat. Vojáci z trní upletli věnec, vložili mu jej na hlavu a oblékli mu purpurový plášť. A přicházeli k němu a říkali: ‚Buď zdráv, králi Židů!‘ A dávali mu rány. Pilát vyšel znovu ven a řekl jim: „Hle, vedu vám ho ven, abyste poznali, že na něm nenalézám žádnou vinu.“ Ježíš vyšel ven, měl na sobě trnový věnec a purpurový plášť. Pilát jim řekl: „Hle, člověk!“ (J 19,1-5)
Byl jsem tímto zjevením přemožen a dojat. Bůh v Kristu přebývá v trnitém keři. On ti chce v těžkostech zjevovat svoji lásku a chce, abys ho v jeho lásce následoval. Uctíval jsem ho a vyznával mu lásku.
Z trnitého keře vyšlehne oheň lásky
Vraťme se však zpět k Mojžíšovu vidění hořícího keře. Mojžíš se zastavil, zpozorněl, hledal porozumění, naslouchal a slyšel Boží hlas. Mojžíš odpověděl a první Boží výzvou bylo uctívání, avšak jiného stylu, než jsme zvyklí. Měl si zout boty, protože se setkal se svatým Bohem. Zuté boty značí zranitelnost, důvěru a odevzdanost do Boží vůle. Mojžíš byl naplněn Boží bázní. Hospodin se Mojžíšovi zjevuje také jako Bůh jeho otců, jako Bůh propojených generací: Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.
Další symbolický obraz je oheň. Když poznáváme Boha v trnitém keři našich zkoušek, přichází do našich srdcí oheň lásky k Bohu. Z trnitého keře pak vyšlehne oheň lásky. Milujeme ho, jsme mu vděční a důvěřujeme mu. V každém okamžiku, ve dne v noci, v každé situaci můžeme vidět přítomnost našeho milujícího nebeského Otce. Neexistuje situace, kde bychom ho nemohli najít, když ho hledáme celým srdcem. Dokonce i za naším hříšným jednáním a vzpourou stojí v pozadí milující Bůh, který nás volá k pokání a proměně. Místo sebelítosti a hněvu, že se nám děje něco nepatřičného, vidíme Pána v naší situaci a očekáváme na jeho jednání. Proměna situace však často začíná v našem nitru. Náš nebeský Otec slyší naše vytrvalé volání a chce na ně ve svůj čas odpovědět. Jsou před námi proměny lidí, rodin, měst a národů, za které se modlíme.
Bůh přebývá v utrpení svého lidu a slyší jeho volání
Hospodin pak řekl Mojžíšovi: Dobře jsem viděl soužení svého lidu, který je v Egyptě, a slyšel jsem jejich volání kvůli jeho utlačovatelům. Vždyť vím o jeho bolestech. (Ex 3,7) Jinými slovy: Hospodin přebýval v trnitém keři Izraelců. Viděl jejich soužení a útisk a odpovídal na jejich volání. Přebývá v trnitém keři utrpení svého lidu!
Dále Bůh povolal Mojžíše za vůdce a dal mu svoje instrukce. Mojžíš však chce více poznat jeho jméno, a tak se Hospodin zjevuje Mojžíšovi ještě ve svém jménu JSEM, KTERÝ JSEM (viz Ex 3,14). To vyjadřuje (mimo jiné), že Hospodin je naším zdrojem a můžeme ho zakoušet v přítomném okamžiku. Je věčné JSEM.
A ještě k tomu Bůh Mojžíšovi řekl: Toto řekneš synům Izraele: Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův mě poslal k vám. Toto je mé jméno navěky, toto je mé připomenutí z generace na generaci. (Ex 3,15) Hospodin je Bohem generací a chce, aby v pokoře přecházel generační přenos jeho zjevení a poznání.
Odevzdej Bohu celý svůj život, svoji rodinu, majetek, minulost i budoucnost, den i noc a důvěřuj mu. Když jsi mu vše odevzdal, pak se nediv, že některé věci budou jinak. Ve všem hledej svého Pána. On ti není nic dlužen. Pokorně ho následuj a hledej v přítomném okamžiku. To má veliký význam a vliv na další přicházející generaci.
Poznámky: [1] Tomáš Korčák: Uzdravující vděčnost – Jak nás děkování, chvála a uctívání otevírá pro Boží jednání, Juda, Mělník, 2018, s. 67 – 68.
Kázání na toto téma si můžete poslechnout zde…
Tomáš Korčák, 2021
